Nepřišel jsem se zvláštní výřečností

Vydání: 2017/5 Ředitel vatikánských médií v Česku, 31.1.2017, Autor: Mireia Ryšková

Příloha: Perspektivy 5

V Pavlově 1. listu Korinťanům se setkáváme s nesmírně plastickým obrazem života jedné z nejstarších křesťanských obcí, včetně nejrůznějších nešvarů, napětí a konfliktů. V úryvku z této neděle (1 Kor 2,1-5) chce Pavel poukázat na zásadní význam Kristova kříže.

Apoštol Pavel připomínal korintské obci, že Bůh má jiná kritéria a jiný způsob řízení světa, než si lidé představují. Repro archiv KT

Tato část je pokračováním předchozích Pavlových slov adresovaných korintské obci, v nichž připomíná, že Bůh má jiná kritéria a jiný způsob řízení světa, než si lidé představují. Kříž je podle něho největším paradoxem Božího jednání; paradoxem srozumitelným jen těm, kdo nespoléhají na světskou moudrost, ceněné vzdělání, společenské postavení, bohatství a moc.

Unést všechnu tíhu problémů, hříchu i zla

Rozhodující není, zda je někdo urozený, vzdělaný a bohatý, ale zda je ochoten přijmout cesty Boží moudrosti, které se běžnému lidskému kalkulu vymykají. S tím zřejmě měli ti, kdo patřili k privilegované vrstvě, problém. V Korintu působili různí filozofové a učitelé moudrosti, kteří spoléhali na lidský rozum, logiku, daný pořádek i svoje rétorické schopnosti. A nejspíš měli úspěch. Pavel vůči nim i naivnosti některých příslušníků obce zdůrazňuje moudrost Boží, která spočívá v jedinečném sebeobětování Ježíše Krista, Božího Syna, ve smrti na kříži.

Pavel odmítá tuto skutečnost opentlovat krásnými řečmi, nýbrž ji prostě a jednoduše zvěstuje natvrdo. Na konkurenci krásných a vzletných slov reaguje tvrdým hlásáním těžko přijatelné pravdy kříže. Poznání Božího tajemství – mysteria – nespočívá ani v tajemných obřadech zasvěcování, v úniku z tohoto světa, ani ve filozofických hádankách a mudrování, nýbrž v odhalení a přijetí nepopulární pravdy. Pavel nechce, aby se jeho adresáti nechali zlákat krátkodechými řešeními, ale není pro něho snadné je o tom přesvědčit. Konkurovat bezprostřednímu úspěchu je náročné, ale ve skutečnosti je to jediné správné a do budoucnosti vedoucí řešení.

Kříž byl a stále zůstává problémem i pro nás. Ani pro nás není snadné uvěřit, že Boží moudrost je silnější než ta lidská, protože Bůh se samozřejmě neprosazuje tak jako člověk. Uvěřit v sílu kříže je pro nás stejným krokem do nejistoty jako pro korintské křesťany, i když si myslíme, že ne, protože i naše logika je nastavena na světská kritéria. Zvěstovat Boha, který se tak solidarizuje s hříšným světem, že se vydává ve svém Synu na smrt, je těžké i dnes. Také my jsme pokoušeni tuto tvrdou řeč všelijak „vylepšovat“ vznešenými slovy, protože sami máme problém se s touto skutečností identifikovat.

Co je vlastně ona síla kříže? Ve skutečnosti to, co vyjadřují blahoslavenství. Síla jednat v intencích Božích, ačkoliv se viditelný úspěch nedostavuje tak rychle, jak bychom si přáli. Síla unést všechnu tu tíhu problémů, hříchu i zla tohoto světa v důvěře v Boží moc a vítězství. Síla vzdávat se svých ambicí ve prospěch celku.

Pavel psal Korinťanům, když se dozvěděl, že se mezi sebou hádají, že si závidí různé dary, chovají se nepřístojně, vyvyšují se jeden nad druhého, nerespektují se navzájem, zkrátka jednají jako okolní svět a zapomínají, co znamená být křesťanem. A na to jim nabízí jediný lék: podívejte se na kříž, na ukřižovaného Ježíše Krista, na toho, který se vzdal své důstojnosti, svých práv, svých možností vyniknout, přijal potupnou smrt a dal svůj život z lásky ve prospěch lidí. Lidsky hodnoceno – krach. Jenže Bůh právě skrze tento propadák v očích lidí spasil svět.

Kříž jako cesta spásy

Síla kříže se tedy projevuje v důvěře, že Bůh stojí vždy na straně dobra a že jeho vítězství nad zlem je jisté. Je to odvaha nebát se, i když v dané chvíli se zdá, že hřích a zlo mají navrch, stejně jako odhodlání nepodléhat klamným nabídkám laciných řešení, síle moci, peněz a vlivu. To je skutečně hodně obtížné. Neznamená to, že by člověk neměl používat svůj rozum a možnosti, aby se bránil a bojoval, když na něj doléhají těžkosti a ohrožuje ho temnota, hřích a zlo. Naopak. Se zlem je třeba bojovat, i když se to může zdát téměř marné. Kříž zůstane křížem, ale tím také cestou spásy. Boží cesta vítězství je jiná než lidské představy o ní.

Zvykli jsme si na kříž jako na téměř automatický symbol své víry, ale leckdy zapomínáme na jeho tvrdost a nesmlouvavost. Pavlova teologie kříže, síly ve slabosti, nám je chce připomenout. Už když se křížem žehnáme, tak bychom si měli uvědomit, že to není prázdné gesto, zvyk, nýbrž vyznání, přiznání se k Bohu, který se dal ve svém Synu cele k dispozici, a že tím také vstupujeme do tajemství Boží moudrosti, která se v něm zjevuje.