Kněžství

O kněžství má většina z nás tendenci říkat, že se nás netýká. Je to svátost, která je pro mnohé zahalena tajemstvím a mylnými představami. Pán Ježíš ustanovil svátost kněžství pro společenství církve, aby zajistil pokračování svého díla, založeného na apoštolské službě. Z lidského pohledu se zdá, že kněžství nebo kněžská služba je jedním z mnoha zaměstnání, které si člověk může podle svých sklonů a sympatií vybrat. Takový pohled je však mylný.

Ke kněžství je totiž člověk povolán. Na tuto životní cestu zve každého zvláštním způsobem sám Bůh. Okolnosti a způsoby tohoto volání a pozvání jsou různé, ale společné má být přesvědčení povolaných, že nejednali z nějakého vlastního rozmaru nebo touhy se v daném oboru uplatnit, ale z mravní jistoty, že s nimi má Bůh tento záměr.

Potřebujeme dobré kněze, i když si to většinou ani neuvědomujeme nebo tomu nepřikládáme tolik důležitosti. Svátost kněžství není jen věcí kandidátů, ale nás všech! Jaké kněze si vyprosíme, takové budeme mít. Služba povolaných je službou náročnou, a proto o to víc potřebují naše modlitby. Společně s nimi jsme součástí mystického Kristova těla - oni však mají za úkol být svému lidu duchovními vůdci a na tajemném "kmeni" zprostředkovateli "mízy." Nejen, že budeme mít kněze, jaké si vyprosíme, ale jací duchovní vůdci, taková naděje na život farnosti. Jako příklad stačí vzpomenout na zapadlý a duchovně mrtvý Ars, z něhož svatost Jana Marie Vianneye udělala nejen zbožnou obec, ale i poutní místo. "Kněžství je svátost, skrze kterou pokračuje v církvi nadále až do konce časů poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům; je to tedy svátost apoštolské služby." (KKC 1536). Z mnoha učedníků si vybral Pán Ježíš některé, aby jim svěřil svou moc a poslal do světa hlásat Boží království, křtít, uzdravovat duše.

Také dnes si mezi mladými muži občas vyhlédne některé a zavolá si je. Kromě tohoto povolání jsou ještě jiné podmínky pro přijetí svátosti kněžství - římskokatolické vyznání, věk alespoň 18 let (před studiem), úplné středoškolské vzdělání, být svobodný. Zájemce o kněžství by měl oslovit některého kněze, nejlépe svého faráře. Formace bohoslovce probíhá v Teologickém konviktu v Olomouci jeden rok a v Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci pět let, se studiem na Katolické teologické fakultě olomoucké Univerzity Palackého.

Svátost kněžství je jediná, ale uskutečňuje se ve třech různých stupních: biskupové, kněží a jáhni. Třebaže jsou všechny stupně udělovány svátostným úkonem, vkládáním rukou (symbol předávání Ducha svatého) a konsekrační modlitbou, jsou jenom dva stupně, biskupství a kněžství, služebnou účastí na kněžství Kristově. Kněží a biskupové jsou viditelnými zástupci Krista na zemi. Na jáhny jsou vkládány ruce nikoli ke kněžství, ale ke službě. Biskup je nástupcem apoštolů. Biskupské svěcení uděluje "plnost svátosti kněžství". Kněží slouží Božímu lidu ve společenství s biskupem a s jeho jáhny. Zastávají službu kázání a zvěstují všem boží slovo. Jednají v osobě Krista, když zpřítomňují a aplikují jedinou Kristovu oběť při mši svaté; kajícníkům udělují svátost smíření a nemocným svátost pomazání a přednášejí Bohu Otci potřeby a modlitby věřících. Jáhni slouží Božímu lidu ve společenství s biskupem a s jeho kněžími. Úkolem jáhna je slavnostně udělovat křest, uchovávat a podávat eucharistii, jménem církve asistovat při uzavírání manželství a žehnat mu, přinášet umírajícím svátostnou posilu na cestu do věčnosti, předčítat věřícím Písmo svaté, vyučovat a povzbuzovat lid, předsedat bohoslužbě a modlitbě věřících, udělovat svátostiny a řídit smuteční a pohřební obřady. Také se věnují úkolům charitativním a administrativním.

Jak se uděluje svátost kněžství?

Jako za časů apoštolů i dnes se tato svátost uděluje modlitbou a vzkládáním rukou. Ve všech třech stupních je udělovatelem svátosti biskup. Nejprve na svěcence vzkládá ruce (při biskupském svěcení obvykle spolu s dalšími dvěma biskupy) a potom mu v konsekrační modlitbě vyprošuje milost Ducha svatého a jeho darů potřebných pro službu, pro kterou je kandidát svěcen. Jako u všech svátostí doprovázejí tuto slavnost některé další obřady. Biskup a kněz je pomazán křižmem. Dále každý přebírá znamení své služby: u biskupa je to evangeliář, prsten, mitra a berla, knězi se předává patena a kalich, jáhnovi evangeliář.

Ještě se na tomto místě krátce zmiňme o názvu této svátosti. Český výraz "svátost kněžství" plně neodpovídá latinskému "sacramentum ordinis" (svátost stavu). "Ordinatio" (svěcení, ordinace) naznačuje zařazení do nějakého "ordo" (stavu či sboru), něco víc než jen slavnostní uvedení do úřadu. Říkáme tomu "svěcení", to znamená, že tento muž je posvěcen pro službu Bohu, oddělen pro Boha, nenáleží už jen sám sobě. Kristus chce od této chvíle jednat skrze něho. Jako v případě křtu a biřmování, stejně i svátost kněžství vtiskuje nezrušitelné duchovní znamení, takže nemůže být ani opakována ani udělena jen na omezený čas.

 

 

 

TOPlist

Kontakt

Římskokatolická farnost Vsetín Horní náměstí 134, 755 01 Vsetín 571 411 692, 731 402 160 favsetin@ado.cz