10.5. neděle - Čtení k zamyšlení pro děti
2020_10.5.májová děti.pdf (514,8 kB)
U vody 11.
Terezka jde s tatínkem na ryby. A už byli u vody a tatínek si zouval boty, vyhrnul kalhoty až ke kolenům a usedl s Terezkou na břehu řeky. Terezka si tatínka prohlížela, kučery nad čelem mu začínají řídnout, ale je to stále týž tatínek. Terezka si také zula střevíčky, punčošky složila do střevíců a na větvičku stromu pověsila svůj slamáček. "Ne abys mi spadl a odkutálel se do vody." Rozhlédne se kolem. "Tati, tady je krásně,“ rozpřáhne náruč, chce se jí obejmout celý svět. Tatínek už má prut ponořený ve vodě a tak si Terezka sedá opodál, aby tatínkovi neplašila rybičky.
Chvíli mlčí, kolem je spousta zvuků, bzučí čmelák, včelky, na obloze skřivan zpívá, i řeka má svou píseň.
"Princezno, první úlovek!" Terezka běží za tatínkem a po cestě vidí motýla, kterého nezná. Je krásný, smím se ho dotknout? Raději utrhnu kvítek, na kterém spí. Opatrně. Stal se div, motýl neulétl. Terezka přináší motýla k tatínkovi. "Paví oko," řekne tatínek ihned, jak motýla spatří. Terezka to jméno opakuje, už zná otakárka, běláska a teď tedy i paví oko. Jednou jí tatínek ukázal i smrtihlava, ale ten se jí nelíbil. „Paví oko je hezčí než smrtihlav.“ „To ano,“ přisvědčuje tatínek, „zato housenka, ze které se smrtihlav vylíhne je velmi krásná, jednou ti ji ukážu.“ „Proč není motýl smrtihlav také krásný, když se vylíhne z krásné housenky?" vyzvídá Terezka. "Nevím," přiznal tatínek. "V životě už to tak bývá, že často z věcí, jež jsou na pohled krásné, se nakonec vylíhne něco nepěkného. Také mnozí lidé mají krásné tělo, ale duši ošklivou." „Já chci mít vždy duši krásnou,“ honem prohlašuje Terezka. „Musíš si dát pozor, abys nebyla domýšlivá a marnivá, pak zůstaneš krásná tělem i duší.“ „Tak mohu mít krásnou duši, i když budu hezká?“ chce mít Terezka jistotu. „Ano, když budeš hodná,“ tatínek je rád, že se mu naskytla příležitost, aby rouboval na svůj nejmladší stromeček pěkný štěp. Vtom se motýl, kterého Terezka ještě stále držela na kvítku, probudil z dřímot, zatřepal křídly a je tentam...
„Princezno, nemohli bychom posvačit?“ láká Terezku ke svačince. Terezka prostře na louku dva ubrousky a vyndá z košíku svačinu. Dva krajíce chleba s máslem a jablíčka. Dobrou chuť!
Tatínek se starostlivě podíval na nebe. „Nějak se nám zachmuřilo, houfují se mraky. Bude bouřka, honem princezničko, musíme odtud!“ Několik blesků švihlo černý obzor rychle za sebou, hrom temně zaburácel. Terezka se nebojí, ještě nikdy nezažila bouřku v přírodě. Nadšeně se rozhlíží kolem. Kdyby ji tatínek rychle nepoháněl, stála by tam jen a obdivovala se výhružnému dunění mraků... Tatínek však nemá pro její nadšení pochopení. Sbalí spěšně věci, zaváže Terezce botky, vezme děvčátko do náručí a rychle, rychle pod nejbližší střechu. "Škoda, že už jsme v suchu," prohlásí Terezka k tátovu velikému údivu. Po bouři vyšli k domovu. Pavla jim už starostlivě šla naproti, měla o ně strach. Terezka musela honem z mokrých šatů do postele. Hlavně, že ses nenastydla, radovala se druhého dne Pavlína, když se Terezka probudila bez rýmy.
OTÁZKA pro děti:
Co učil tatínek Terezku, je důležitější krása duše nebo krásný vzhled?
Svou odpověď můžeš hned poslat na adresu Favsetin@ado.cz