20.5. středa - Čtení k zamyšlení pro děti

20.05.2020 06:10

2020_20.5.májová deti.pdf

První zklamání (2.část).........................................21.

"Vrátíš se brzy? Nebudeme se dlouho vidět, to je smutné,“ řekla Terezka Blance. „Nevím, ale určitě se vrátím.“ A Blanka se rozpovídala o svém domově. Blančina maminka se podruhé provdala. Otčím je přísný, a když hrací hodiny spustí vojenský pochod, ztuhne v přísném pozoru, jako by stál nejméně před císařem. Je důstojníkem. Blanku by chtěl vychovávat také po vojensky a proto musí kuchařka Bětka podstrkávat Blance různé dobroty ze špíže docela tajně, aby papá o tom nevěděl, svěřuje se Terezce Blanka. Před Terezkou se otevírá cizí svět. Jak zcela jinak je tomu u nich doma v houštinách, kam utíká každý den ze školy, aby svému vždy laskavému tatínkovi vyprávěla všechno, co ji za celý den potkalo. Teprve teď si uvědomila, že všechny domovy nejsou krásné, i když navenek vypadají sebenádherněji. A třebaže tam nemají nouzi, přesto nejsou všechny děti rodiči tak milovány jako Terezka. Zamyslila se Terezka nad tím. Blanka byla vždy velmi sebevědomá, kdykoli mluvil a o svých bohatých rodičích, a přece  - Terezce bylo přítelkyně líto. Zdálo se jí, že je Blanka o něco ošizena, protože to nemá doma tak hezké jako ona. Cítila k přítelkyni tím větší něhu a nějak by jí to ráda dala najevo. "Bude se mi po tobě stýskat, Blanko," zavěsila se do ní. "Napíšu ti psaníčko, až přijedu domů. Všechno ti vypíšu, cestu, příjezd,...co dělá papínek  - to zase bude komando… všecko, všecičko ti napíšu" slibovala Blanka. Jaro dýchlo do rána vůni prvních květů. Terezka se shýbla k zemi a utrhla několik fialek. Podala je Blance. "První fialky", jásala Blanka. V náhlém dojetí Terezku políbila a prudce se rozplakala. Terezka byla překvapena. Sama měla slzy na krajíčku a hladila přítelkyni po tváři. Blanko, neplač, sama jsi říkala, že se zase brzy uvidíme. Blanka stejně rychle, jak se rozplakala, tak také ustala. Utřela si oči a pohodila hlavou. Za leskem slz už zase září zlato očí a barva do líce. "Ty milá, hloupoučká, vždyť proto já nepláču." " a proč tedy?" Terezka zůstala celá udivena náhlou změnou v Blančině chování. Nepříjemný pocit něčeho cizího se dotkl jejího srdce. "Proč? Ani nevím.  Teď někdy takové chvíle mívám. Všichni jsou mi milí, až bych je líbala. A někteří jsou mi zase z duše protivní. Tobě se to nestává?"  "Ne." Terezka chvíli mlčí. Nechápe, že by všichni lidé, tedy i ona, mohla být Blance protivná.  "Ani já nevím," zakončuje Blanka, kterou už začíná mrzet, že se tolik otevřela. Proč něco takového říkala, jakmile to vyslovíš, najednou už je to jinak... Mezi oběma školačkami nastalo veliké rozladění, ačkoli obě se snažily nepříjemný pocit přehlušit veselým povídáním. Doma se Terezčiny myšlenky rozjasnily, to byl jistě od Blanky jen žert. Asi mě chtěla rozptýlit, abych nebyla při loučení smutná, a já tomu nerozuměla…" A víc na to nemyslela a těšila se, až se Blanka vrátí nebo alespoň napíše psaní.

 

OTÁZKA pro děti:Jaké to má Terezka doma? Mají se tam rádi? A jaké to je doma u Blanky?

Svou odpověď můžeš hned poslat na adresu  Favsetin@ado.cz

 

Kontakt

Římskokatolická farnost Vsetín Horní náměstí 134, 755 01 Vsetín 571 411 692, 731 402 160 favsetin@ado.cz