21. 5. čtvrtek- Čtení k zamyšlení pro děti
2020_21.5.májová deti.pdf (522,5 kB)
První zklamání (3. část) 22.
Terezka nedočkavě očekávala slíbený dopis. Uplynul týden, Blanka nepsala. Uplynul další a třetí, přítelkyně se nevracela a nedávala ani o sobě vědět. Terezka se trápila. "Pavlíno, Blanka je jistě nemocná. Tatínku, co myslíš, napíše mi? Celino, nevíš nic o Blance?" Pavlína jí vše vymlouvala. "Blanka je jistě živa a zdráva. Je doma tak spokojena, že na vše ostatní zapomíná."
"Ne, ne, Blanka by přece na mě nezapomněla," vykřikla Terezka. "Já bych také na ni nikdy nezapomněla." "Nu, chodí na návštěvy k nemocné babičce, proto nemá čas ani náladu, aby ti psala. Jen si nedělej kvůli tomu těžkou hlavu. Po svátcích přijede a vše ti vysvětlí."
"Jakpak si nemám dělat těžkou hlavu, když na ni musím pořád myslet?"
Pavlína má ale na vše pohotovou radu. "Pěkně se za Blanku pomodli, aby ji Bůh chránil od všeho zlého. Pak už přenech starosti o ni Bohu." Nu, tak to Terezka zkusí. Jen se ještě svěří tatínkovi. "Myslím, že když slíbila napsat, tak to měla udělat." Potom se na chvíli zamyslela. "Jenže kdyby napsala, tak bych nepoznala, jak bolí, když se nesplní slíbené. Víš, tati, já nechci, aby byl někdo pro mne tak smutný. Budu se snažit vždy i ten nejmenší slib dodržet." Tatínek s dcerkou souhlasil. Terezka si uvědomila, že přese všechno kamarádství se zlatookou Blankou je tatínek přítelem, se kterým si rozumí líp než s ní.
Konečně Celina Terezce mohla ohlásit, že sestra vychovatelka už oznámila, že zítra už se Blanka vrátí. Ráno Terezka vstala dřív než jindy a hned Pavlíně hlásila: "Dnes už se uvidíme s Blankou, přece jen ji mám ze všech děvčat nejraději." Jistě mě bude čekat před šatnou, uvažovala Terezka. Sotva vstoupila do chodby ústavu, nedočkavě se rozhlédla, ale Blanku nikde neviděla. Terezky se zmocnilo zklamání. Blanka nepřijela, a přitom se na ni tolik těšila. Vešla do třídy. U okna je kroužek děvčat a uprostřed nich stojí Blanka a něco vesele vypráví. Terezka jde ke skupince, ale těch několik kroků od dveří k oknu je proťato jakousi propastí, která se náhle rozevřela mezi ní a přítelkyní. Blanka, stále stejná, štíhlá, hezká dívka s dolíčky tam stojí a něco tužkou rychle kreslí děvčatům na papír. A přece tato Blanka už není stejná jako předtím, něco cizího a chladného zavanulo z ní na Terezku. S krutou určitostí ví, že tato Blanka už není její přítelkyní. Blanka se podívala na Terezku jako na odloženou panenku, se kterou si ještě včera s láskou hrála, ale dnes by se za to už červenala.
Blanka ještě teď v duchu slyší otčímův hlas: "Jsi už velká dívka, chovej se podle toho. Chci Tě po prázdninách poslat do Paříže, přál bych si, aby z tebe byla jednou velká umělkyně." Ano, Blanka chce být umělkyní, to slovo ji okouzluje. Konečně se Blanka rozhodla, že by měla oslovit bývalou přítelkyni. "Dobrý den Terezie, jak ses měla?" usmívá se, ale je to úsměv z výše. Terezka cítí v hrdle bolestné sevření. "Ani jsi nenapsala," Terezce se derou slzy do očí. "Prosím tě, taková hloupost, o čem psát.." Jak je pro Terezku těžké přijmout tvrdou skutečnost, že už nejde navázat staré přátelství.
O přestávce vešla Terezka do kaple, poklekla před svatostánkem a slzy jí tekly po tvářích, když prosila: "Dej mi můj Ježíši nějaké velké přátelství, velikou lásku k někomu." Uvědomila si, že se dívá na obrázek Ježíška. Terezka si osušila oči, usmívá se na Ježíška a on se z obrázku usmívá na ni. Terezie cítí v duši pokoj a mír. Je jí krásně. Chtěla by být bílou ovečkou u Ježíškových nohou. Od toho dne utíkala vždy o přestávce před svatostánek. Měla tam přítele a tiše, beze slov spolu hovořili. Nikomu o tom neříkala, ani tatínkovi. Bylo to její nejkrásnější tajemství.
OTÁZKA pro děti:
Kdo byl tím Terezčiným přítelem, se kterým si chodila povídat o přestávce do kaple?
Svou odpověď můžeš hned poslat na adresu Favsetin@ado.cz