U plotu stál uvázaný osel. Zamyšlené si pochutnával na bodláku a šnekovi se zdálo, že je s tím pochybným zákuskem docela spokojen.
„Prosím tě, je tohle cesta do Betléma?" zeptal se ho šnek.
"Mě se neptej, já jsem hloupý!” odpověděl osel.
„Kdo říká, že jsi hloupý?" vyzvídal šnek.
"Lidé.”
„Myslíš si, že je pravda všechno, co lidé říkají?"
„Proč by měli lhát?"
„Mohou se taky jen mýlit,” namítl šnek, protože takové řeči už mnohokrát slyšel.
Osel se podrbal levou zadní za uchem. „Jednou se může někdo zmýlit, ale oni to říkají pořád. Den co den neslyším nic jiného, než že jsem hloupý osel. Přiznám se, že mě to mrzí, ale co mám dělat? Mám snad mluvit čínsky, aby mě považovali za chytrého?"
Šnek se musel pousmát: „I čínský osel říká jen ,íá'. Musí to mít jiný důvod."
„Možná si myslí," řekl osel, „že jsem hloupý, protože si na sebe nechám naložit náklad a ani neceknu. Nebo protože pro lidi celé hodiny pracuji, aniž bych protestoval. Nebo protože jsem nenáročný.”
„To by znamenalo, že si lidé pletou hloupost s dobrotou," řekl šnek zamyšleně.
„Už jsem slyšel, že i o dobrých lidech se říká, že jsou hloupí. Dobrákem se snadno pohrdá. Všude je to stejné."
„Když říkáš, že nejsem hloupý, ale spíš dobromyslný, řeknu ti i já, že tohle je opravdu cesta do Betléma" prohlásil spokojeně osel. „Ale ty mi na oplátku řekni, koho tam hledáš"
„To není jednoduché," odpověděl šnek. „Hledám tam spásu světa. Než jsem si s tebou začal povídat, byl jsem si jistý, že najdu někoho, před kým se skloní celé lidstvo. Ted ale tuším, že bude trochu jako ty. Možná i o něm se bude říkat, že je hloupý.”
