23.5. sobota - Čtení k zamyšlení pro děti

2020_23.5.májová děti.pdf (518,8 kB)

Prozrazené tajemství                                          24.

Terezka dělá v pokoji úkoly, ale najednou zaslechne z vedlejšího pokoje přes zavřené dveře hlas nejstarší sestry Marie. „Už ses pevně rozhodla?“ „Ano,“ říká Pavlína. „Není ve mně nejmenší pochybnosti. Tam je moje místo.“ O čem si to děvčata povídají? myslí si Terezka letmo a hned se zase noří do příkladu. Má dnes hodně úkolů, musí si pospíšit. Ve vedlejším pokojíku už se hlasy zase ztlumily. Sláva, konečně má Terezka správný výsledek, zkouška vychází. „Tatínek to ví?“ zazněl Mariin hlas zřetelněji. Terezka netrpělivě zatřásla hlavou. Třikrát sedm je dvacet jedna – dvacet jedna – co má tatínek vědět? Jednu napíši, dvě si pamatuji – kdyby mluvily tišeji, nepletla bych se – dvě si pamatuji, třikrát devět… „Nevím, co řekne Terezka mému odchodu. Bude to pro ni těžké." Terezku přestalo zajímat, kolik je třikrát devět. Napjala pozornost. Pootočila hlavu ke dveřím a s údivem v očích čekala na další slova. „Teď je odrostlá, už mě tolik nepotřebuje,“ říká Pavla. „Ty budeš teď na mém místě, Marie. Ostatně, v neděli mě může Terezka vždy navštívit. Víš Marie, že děti smějí vidět karmelitku bez závoje?“ Terezce vypadlo pero z ruky. Zabodlo se do podlahy a zůstalo tak. Terezka je však cítila zabodnuto v srdci. I tam se něco ostrého bolestně chvěje. Teď už všemu rozumí. Pavlína chce odejít do kláštera! Její Pavlína, její drahá, dobrá Pavlína, která je Terezce druhou maminkou. Terezku drtí zima, jektá zuby. To není možné, to se nesmí stát. Veliká bolest jí zaplavila nitro. Bylo jí, jako by se vše kolem ní propadalo do jakési černé díry. Zoufale vykřikla a dala se do hlasitého pláče. Pavla i Marie vběhly do pokoje. Teprve nyní si uvědomily, že mluvily příliš hlasitě. Terezka se vrhla Pavlíně do náruče a křečovitě ji objala. „Nepustím tě, nesmíš odejít!“ vzlykala. „Jak bys to mohla udělat!“ „Pavlíno, tys mi jednou slíbila, že půjdeme spolu na Saharu poustevničit.“ „To byla jenom hra. Byla jsi malá, ale teď pochopíš, že v dnešní době se neodchází na Saharu, když chceš sloužit Bohu. Pro mne je Saharou klášter.“ Marie bezradně sklonila hlavu, pak tiše odešla. Terezčin nářek se ztlumil, Pavlína ji objímala a chlácholila. „Terezičko, měla bys radost, kdyby se tvá Pavlína směla provdat za krále nebo prince?“ „Jako šípková Růženka? Nebo jako Popelka? To by bylo krásné!“ vydechla Terezka. „Ale Terezko, mě potká něco mnohem krásnějšího.“ „Jak to, vždyť přece chceš odejít do kláštera!“ „Právě proto, chci být snoubenkou Krále všech králů.“ Terezka je nyní trochu usmířena. „Dostaneš také snubní prstýnek?“ „Ano a také závoj s řeholními šaty na znamení, že jsem se zaslíbila Bohu. Přijmu nové jméno a budu žít celý život společně s jinými sestrami v domě, kde všechno bude společné, nic nebude patřit mně a přece budu mít všechno.“ Terezka už má zase slzy v očích. „Na mne zapomeneš. Vezmi mě tam s sebou.“ „To nejde, Terezko. Ty musíš zůstat u tatínka.“ „A nemohla bys tam odejít, až budu velká?“ zkouší Terezka něco usmlouvat. „Terezko, jak ti to mám říci? Já už jsem doma stejně jenom tělem a duchem tam. Chci být karmelitkou – to u mne znamená, že už jí vlastně jsem, všechno mě žene uskutečnit svou touhu. Já nedovedu dlouze snít jako Marie.“ A Pavlína vypráví Terezce, jak se na Karmelu žije.

OTÁZKA pro děti: Proč je Terezka moc smutná?
Svou odpověď můžeš hned poslat na adresu  Favsetin@ado.cz