24.5. neděle - Čtení k zamyšlení pro dospělé
25. májová pobožnost - 24. května
„Slovíčko, milý úsměv často stačí,
aby smutná duše pookřála."
AS
Známe to všichni. Pokud jsme malomyslní, unavení nebo zklamaní, jak velmi nás povzbudí a dodá nám sílu, když se nám dostane úsměvu či milého slova. A stačilo od toho druhého člověka tak málo! Právě tak by tomu druhému vedle nás stačilo naše slovíčko nebo úsměv a ani by nás to tolik nestálo.
Mnozí máme naopak i bolestnou zkušenost se slovem, gestem, které nás zraní či poníží; tak málo stačí, abychom si ublížili, někdy na mnoho roků.
Terezie tato slova píše v kontextu, který všichni osobně známe. Sama se necítila dobře, velmi už trpěla duchovně i fyzicky a okolo měla sestry, o jejichž povahách sama píše, že dokážou hodně znepříjemňovat život. Říkala si však, že právě tito lidé potřebují gesto lásky, přijetí. Na jiném místě vyznává, že když už není schopná ničeho, ani zvládnout povinné modlitby, ani už nic dělat, toto málo může vždycky. Existuje mnoho svědectví spolusester, které potvrzují její smysl pro humor, povzbuzení v situacích, kdy by člověk nejraději nikoho neviděl a chtěl být sám, uzavřený do své bolesti. Ve finálním stádiu jejího utrpení, kdy jí sestry vlastně přicházely už jen politovat, od ní samy odcházely povzbuzeny. Nic jim neříkala, dala jim jen úsměv, vystrčila nohu zpod přikrývky a s ní jim pošimrala ruku... Tak málo - a tak mnoho zároveň!
Láska nepotřebuje velká gesta, velké skutky, vždy je možné milovat. Jen se rozhodnout a vzpomenout si na Ježíše - a máme sílu překročit svůj stín.
Blahoslavená sestra Lindalva říkávala: "Moje srdce je moje a může trpět, ale moje tvář patří lidem, a proto se bude usmívat." Je třeba si to stále připomínat, když se nám zdá, že už těch lidí, kteří stále něco potřebují, je jaksi moc. Toto málo můžeme, nebo ne?
Opakovat si, že Bůh je ten, který v nás působí, abychom chtěli,......
i konali, co se mu líbí (Flp 2,13), a ta troška lásky někdy změní tak mnoho... A potom nám dopřává i chvíle v prostředí našich blízkých, kde můžeme projevit svoji únavu, i chvíle u Pánových nohou, kdy můžeme znovu načerpat sílu.