25.5. pondělí - Čtení k zamyšlení pro děti
Terezka chce na Karmel 26.
Druhého dne oznámila Terezka Pavlíně, že to s tou Saharou u ní také nebylo míněno vážně, jenom takový dětský nápad, víš? Teď, když jsem starší…..
Pavlína se na Terezku podívala, že nebylo pochyb o její nedůvěře k Terezčinu „stáří“.
„Ale ano,“ ohradila se Terezie dotčeně, „přece každého dne jsem starší a zkušenější, ne?“ „Ó, můj drahoušku!“ řekla Pavlína dvojsmyslně, ale Terezka to přijala jako omluvu. Klidně pokračovala: „Vstoupím také do řádu karmelitek. Doufám, že mi to tatínek dovolí, když tobě nebránil.“ Pavlína neměla zrovna mnoho času na povídání. „Snad Terezko, je-li to vůle Boží. V neděli smíš se mnou, až půjdu navštívit matku převorku. Můžeš jí své přání svěřit, ale nikomu jinému o tom ještě neříkej, ani tatínkovi ne.“ „Ani tatínkovi?“ podivila se Terezka, protože k tomu byla ochotna běžet nejdříve. „Raději ne, má teď chudák, plnou hlavu mého odchodu. To víš, je smutný, tvé přání by ho zarmoutilo ještě víc.“ Terezku dosud nenapadlo, že její touha po Karmelu by mohla otce ranit velmi citelně. Vždyť je pro něj stále jeho milovanou princeznou. A on pro Terezku je také víc než všichni ostatní lidé – její drahý, zlatý pan král. Náhle však zřetelně cítí, že ani tato láska ji nezadrží. Přece tatínka jednoho dne opustí. V neděli jdou Terezka s Pavlínou na Karmel, jenže s nimi jde i sestřenka Marietka a to Terezce kříží plány. Jak to udělat aby mohla s matkou převorkou mluvit o samotě? V malé předsíni před klášterní hovornou dostala Terezka nápad. „Víš co, Marietko? Až nás Pavla představí, svěříme každá matce převorce nějaké své tajemství. Ale jen jí. Proto na chvíli poodejdeme s Pavlínou a potom zase ty necháš mě v hovorně o samotě, ano?“ „Ale já nemám žádné tajemství,“ brání se Marietka. „Tak já tam zůstanu nejdříve a ty si zatím na nějaké vzpomeneš, třeba aby se modlila za něco, co si přeješ jednou uskutečnit.“ „Nu, tak tedy ano,“ svoluje Marietka, ono by se určitě něco takového našlo. Všechny čekají v hovorně, Pavlína se nedočkavě dívá do vedlejší místnosti, která se od hovorny liší svou prostotou. Je tam jen dřevěná lavice a na stěně kříž. Vrzly dveře, do světnice za mřížemi vešla karmelitka s rouškou přes tvář. „Pochválen buď Ježíš Kristus!“ ozvalo se zpod černého závoje. Pavlína ožila. „Matko převorko, dovolila jsem si vzít s sebou také sestřičku a sestřenku“ a Pavla se rozhovořila o svých záležitostech. Terezce se zdálo, že hovor trvá příliš dlouho, už – už chtěla být s matkou převorkou o samotě. Konečně Pavlína s Marietkou odešly do předsíně. Matka převorka odhrnula roušku z obličeje a usmála se na Terezku. Nebyla ještě stará, měla bledou tvář a živé modré oči. „Ty jsi Terezka Martinová?“ zeptala se matka převorka. „Ano, musím vám něco říct, chci být sestřičkou ve vašem klášteře,“ Terezce divoce buší srdíčko. Řekla to vážně a pevně, jako dospělá. Matka Gonzága se na ni zadívala s podivením. Věřila v neviditelné anděly a teď byla v pokušení uvěřit, že občas na sebe berou podobu líbezných dívčích zjevů.
OTÁZKA pro děti: Jaké tajemství řekla Terezka matce představené v klášteře?
Svou odpověď můžeš hned poslat na adresu Favsetin@ado.cz