25.5. pondělí - Čtení k zamyšlení pro dospělé
26. májová pobožnost - 25. května
„Ježíš mi dal milost,
že jsem pochopila, co je to láska.
Neříká, že máme bližního milovat
jako sami sebe, ale tak,
jak ho on, Ježíš, miloval a bude milovat
do konce věků."
AS
Láska je nejskloňovanější slovo v lidském slovníku a právem. Zároveň je slovem nejzneužívanějším. Co všechno si představujeme pod láskou, ale láska to není! Ve jménu lásky ubližujeme a jsme zraňováni, zotročujeme a jsme zotročováni... A kdybychom měli druhého milovat jako sebe samé, též by to často dopadlo velmi bídně. Minimálně bychom ho milovali (i nenáviděli) podle svých měřítek. Pravé lásce se musí člověk učit.
Terezie si v Ježíšově přikázání lásky (Jan 13,34) všimne právě slov: jak on, Ježíš, miloval. Ježíš přišel, aby nás učil lásce i aby nám dával sílu milovat. V této souvislosti popíše jednu svoji zkušenost. Má na starosti novicky, které rozhodně nejsou žádní andělé, a mladé Terezii je jasné, že tato služba je nad její síly. Ví, co musí udělat. Vrhne se Ježíšovi do náruče (jako vždy), a aniž by se z ní vymanila nebo jen odvrátila hlavu od Ježíše, prosí, aby vždy naplňoval její ruku, a to, co jí dá, ona podá novickám. Když se jim to bude líbit, bude to dobře, ale pokud ne, o pokoj ji to nepřipraví. Naopak, bude se bránit tomu, aby jim nabízela něco jiného podle jejich přání. Pochopila, že láska se nemůže řídit jen nějakým sentimentem nebo snahou se zalíbit, ale že musí být spojena s pravdou v duchu evangelia. A ta se nám nemusí vždy líbit.
Terezie dále píše: "S Ježíšovou milostí jsem se nikdy nesnažila získat si jejich srdce, mým posláním je vést lidi k Bohu." To je důležitá rada pro všechny, kteří se věnují druhým lidem v duchovní službě: musíme je vést do Boží náruče, ne doe. své! Ke kolika zmatkům a zraněním paradoxně ve jménu lásky dochází, když nějaký duchovní vůdce váže svěřené lidi víc na sebe než na Boha. Přitom Terezie není ke svým sestrám ani tvrdá, ani odtažitá. Miluje je, ale tak, jak ji to učí Kristus. Sama doznává: "Když se srdce daruje Bohu, neztrácí svoji přirozenou něžnost, naopak, tato něžnost roste a stává se čistší a víc božskou." Pravá láska osvobozuje nejenom nás, ale i ty, které milujeme.