26. 5. úterý - Čtení k zamyšlení pro děti

26.05.2020 06:15

2020_26.5.májová děti.pdf

Terezčin velký smutek                                                     27.

Když se Terezka svěřila matce převorce, že chce vstoupit do kláštera, jen se na ni řeholnice mlčky dívala. Terezka se polekala: "Matko převorko, vy ke mně asi nemáte důvěru?" "Ach ne, Terezko, mám k tobě důvěru." A sama sebe slyší povídat: "Jistě máš řeholní povolání, tvá touha po Karmelu – to je Boží hlas, volá – li tě Bůh na Karmel, budeš tu jistě šťastná." Terezka zajásala a zcela dětsky zatleskala rukama. "Děkuji, smím tedy vstoupit spolu s Pavlínou?"  Matka převorka se zarazila. Teď opět vidí před sebou naivní malé děvčátko. Matka Gonzága najednou pochybuje jestli se neunáhlila, když ujišťovala dívenku svou důvěrou... "Devítileté čekatelky se nikde v klášterech nepřijímají, ani na karmelu ne," řekla rychle.

Viděla jak je Terezka zklamána, ale přesto musela opakovat: "Devítileté novicky? To nejde. Nejmladší mohou být šestnáctileté". Terezce bylo, jako by spadla z okraje nebe rovnou do studené vody. Než jí bude šestnáct let! Bude to vůbec někdy? Ještě sedm let čekat. V očích se jí objevují slzy. Ale ale, matka Gonzága nechtěla Terezku zarmoutit. "Neplač maličká, dočkáš se, sedm let není dlouho. Vybereme ti pak pěkné jméno ano?" A její hlas Terezku hladí a laská, je to hlas teplý, hlas jako maminčin, hlas, který se dotýká něžně všeho, co bolí, aby už nebolelo. Terezka si otřela slzy. Nu, tedy počká. Ale jméno by nerada měnila. To, které má, se jí líbí. Pavlína říkala, že její patronka Terezie z Avily byla také karmelitkou. "Ano", přisvědčuje matka převorka, tato Terezie si v klášteře přidala ke jménu jen příjmení Ježíšova.  Terezka si hned pomyslela: "Když byla Terezie Ježíšova, nemohla bych se jednou jmenovat Ježíškova?" ale dříve, než se na to zeptala, vyslovuje řeholnice její přání nahlas. "Až ty k nám vstoupíš, Terezko, budeš se jmenovat Terezie Ježíškova. Chceš?" "Právě takové jméno bych si přála mít." "Nu uvidíme," řekla převorka, "Zatím ti žehnej Bůh!" A potom Terezka vyšla z hovorny.

A tak odešla na Karmel jako první Pavlína a Terezka zůstala doma. Terezka nechápe, jak mohou ptáci v jejich houštinách (domově)zpívat, když Pavlína navždy odchází. Nic nepomáhá slib matky převorky, že i Terezka se jednou na Karmel vydá. Ve chvíli rozloučení všechno pohltil černý žal. Zbyly jen hořké slzy, protože nikdo nemůže být Terezce tím, čím jí byla Pavlína. Terezičko, musíš být statečná, domlouvá jí Marie.

"Pavlíno, nebude se ti ani trochu stýskat po Houštinách, po tatínkovi? A po mně?", vzlyká Terezka.  "Zpočátku asi ano. Ale plakat nebudu. Obětuji svůj stesk a vše, co tu zanechávám za ty, kteří urážejí Boha. Pro lásku k Ježíši, zříkám se lásky vás všech. A dobře víš, Terezko, jak tě mám ráda. Až budeš velká, porozumíš mi. Čím více v lásce obětujeme, tím více naše láska roste. Terezko, tolik se těším! Neplač děvčátko, budeš hodná viď? Aby měl tatínek z tebe radost, ano?" 

Terezka neslyší, stále pláče, ze všeho se vynořuje černá jistota: rozcházíme se navždy. Poslední políbení a pak už nic – nic – jen moře smutku. Velký žal Terezku zaplavil, často teď chybí ve škole, často cítí v hlavě pronikavou bolest.

OTÁZKA pro děti: Jaké jméno přijme Terezka, až bude jednou v klášteře?
Svou odpověď můžeš hned poslat na adresu  Favsetin@ado.cz

 

Kontakt

Římskokatolická farnost Vsetín Horní náměstí 134, 755 01 Vsetín 571 411 692, 731 402 160 favsetin@ado.cz