27.5. středa - Čtení k zamyšlení pro děti
Terezka je nemocná 28.
Konečně přišel den, na který se Pavlína tak těšila. Tatínek se strýčkem a Marií s ní vystupovali na Karmel, Terezka, Celina a Leonie šly s tetou Guérinovou na mši svatou do kostela. To odpoledne Terezka poprvé uviděla svou milovanou sestřičku Pavlínu jako sestru Anežku od Ježíše už za mříží uvnitř Karmelu. Terezka, která byla zvyklá s Pavlínou dlouho mluvit a těšila se na setkání, pocítila velké zklamání, když měla na rozmluvu vyhrazeno jen pár minut, myslela, že Pavlína je pro ni už nadobro ztracena. Od té chvíle onemocněla, snad ta nemoc byla způsobena ďáblovou žárlivostí, neboť ten již viděl, že i Terezka jednou, až jí bude šestnáct let, také vkročí nadobro na Karmel. Teď je jí teprve devět a bolesti hlavy ještě nejsou tak silné, aby nedokončila školu. O svatodušních svátcích dostala Marie od tatínka k svátku cestu do Paříže. Tatínek vzal s sebou i Leonku aby obě viděly slavnou katedrálu Notre Dame. Tatínek, jako každý dobrý Francouz měl toto město rád a uměl zajímavě vyprávět o jeho slávě a bídě. Nejmladší Terezka s Celinou zůstaly v péči tety Guérinové. Strýc jednou večer vyprávěl děvčátkům o svém dětství i o jejich zemřelé mamince. Terezka si opět uvědomila, jak brzy ztratila maminku a jak přišla teď i o Pavlínu a opět jí slzy vytryskly z očí a ozvala se prudká bolest hlavy. Tehdy se Terezčina nemoc ze dne na den zhoršila, teta o ni pečovala vzorně jako vlastní maminka. Když se tatínek vrátil s dcerkami z Paříže, našel svou princeznu těžce nemocnou. Lékař povážlivě kroutil hlavou. Nedával mnoho naděje, protože lék na ni neznal. Tatínkovy prošedivělé vlasy v té době zbělely úplně. Neuměl si představit, že by svou Terezku mohl ztratit. Podivná nemoc, Terezka blouzní, ačkoliv teploměr ukazuje normální teplotu. Marie se o nemocnou obětavě stará. Napadá ji: "Neztratila snad naše Terezka rozum?" Vždyť chvílemi se chová Terezka normálně, ale chvílemi reaguje jen zmatenými větami. Sedí vytrvale u její postýlky, připravena vždy Terezce posloužit a utěšit ji, když toho je potřeba. Pomalu se blíží den Pavlíniny obláčky. Doma raději před Terezkou o tom nemluvili, aby ji ještě více nezarmucovali, avšak Terezka byla v srdci pevně přesvědčena, že Pán Bůh jí ten den dopřeje útěchu a pomoc, aby toho dne mohla vidět svou milou Pavlinu. A opravdu, Terezce se udělalo líp, mohla si Pavlínu prohlédnout v jejím bělostném rouchu, posadit se jí na chvíli na klín a potěšit se s ní. Hodina rychle uběhla a Terezka se musela vrátit drožkou domů, kde ji hned uložili do postele.
A její nemoc se vrátila, Terezka říkala věci, o kterých nevěděla, občas jakoby byla neznámou silou nucena jednat proti své vůli, ale vše si uvědomovala, takže to bylo o to horší, protože své chování nedovedla ovládat. Bála se věcí kolem sebe, strašily ji věci kolem ní. Co vidí ubohá Terezka ve svých vidinách, jaká to hrůza znetvořuje její tvář a nutí nemocnou volat o pomoc. Tatínek nese své princezně polní květiny, natrhal je u řeky, kam s Terezkou chodívali. "Tatínku, vyprávěj mi, jak je venku", prosí Terezka.
OTÁZKA pro děti: Kam vzal tatínek Marii a Leonku na výlet?
Svou odpověď můžeš hned poslat na adresu Favsetin@ado.cz