28.5. čtvrtek - Čtení k zamyšlení pro děti
Úsměv Panny Marie 29.
"Tatínku, vyprávěj mi, jak je venku", prosí Terezka. A tatínek vypráví, jak svítí sluníčko, jak dozrávají jablka na jabloňce v zahradě, avšak Terezka už neposlouchá. Napjatě pozoruje, jak se tatínkův klobouk podivně zvětšuje, vyrůstá z něj rudé klepeto, a druhé, třetí. Teď se klepeta sápou po Terezce – "jdi pryč!" křičí hrůzou Terezka. "Nechci tě vidět!" a vztahuje proti tatínkovi ruce. Tatínkovo srdce se sevřelo prudkou bolestí, zdálo se mu, že Terezka jej nemůže snést. Odešel, aby se nemocná uklidnila. Těžce se rozhoduje, ale už se rozhodl, bere do ruky skříňku, pečlivě dosud uloženou v jeho psacím stole. Jsou v ní pamětní mince. První velký peníz s obrazem císaře je dárek od kmotra ke křtu. Druhý peníz má proraženou dírku. Zélie, Terezčina maminka, jej nosívala na krku. Několik menších mincí jsou rodinné starožitnosti. Tyto památky se rozhodl obětovat, stojí ho to přemáhání, ale právě v tom je síla oběti. "Marie!" volá tatínek do pokoje. Marie po špičkách odchází od spící Terezky za tatínkem. "Pošli to do Paříže" podává jí krabičku s penězi, "do chrámu Panny Marie Vítězné. Přilož k tomu dopis, chtěl bych novénu za Terezčino uzdravení." Marie mlčky převzala krabici, rozuměla tatínkovi, měla hrdlo staženo lítostí, ani promluvit nemohla. Terezka však nespala, slyšela každé slovo - ach, můj milovaný tatínek.
Terezka z květin, které jí přinesl tatínek, upletla věneček a klade jej na hlavu sochy Panny Marie, ale potřebuje pomoc strýce, který ji musí zvednout. "Nezdá se ti strýčku, že je teď Matka Boží krásnější?"
Odpoledne řekla Leonka Marii: "Dnes musíš jít trochu na slunce, já Terezku pohlídám." Leonka si čte a Terezka spí. Najednou začne Terezka křičet: "Marie, Marie!" Leonka odložila knihu. "Chtěla bys něco, Terezko?" "Kde je Marie? Chci Marii!" Marie už přibíhá, slyšela Terezčin výkřik otevřeným oknem až do zahrady. „Tady jsem“, ale Terezka ji nepoznává. „Chci Marii“, volá ustavičně. Co teď? Marie už neví co dělat a tak se vrhá na kolena před sochou Madony korunované polními květy. Leonka se nerozpakuje a kleká si vedle ní. "Pro úzkost svého mateřského srdce," vzlyká Marie nahlas. "Oroduj za nás," modlí se už i Leonka. A obě dvě svorně klečí a prosí Matku Boží za uzdravení Terezky. Terezka slyší hlasy, ale slovům nerozumí. Nepoznává klečící dívky, ale vidí jen tvář Matky Boží. Panna Maria Vítězná – už si Terezka něco vzpomíná… Vidí obraz ženy, která bělostnou nohou zašlapuje hada. Něco v paměti zazářilo. Had. Had se jmenuje ta její nemoc. "Maria!" vydechne nemocná prosebně. Náhle vidí tu tvář, zářící, tak líbeznou, jak se na ni usmála. Všechny bolesti rázem pominuly, zmizel žal i bázeň. Terezku naplňuje radost dosud nepoznaná. Vidí klečící sestřičky. "Marie, Leonko!" Obě sestry se s překvapením ohlédly. Vždyť Terezka se usmívá jako kdysi. "Terezko?!" Užaslá Marie se ani netroufá zeptat, jak jí je. "Je mi tak dobře, Marie!" Tatínek se zrovna vrací z nešpor v těžkých myšlenkách, co se asi doma děje, když z okna domu slyší radostné hlasy. Zrychlil kroky. "Tatínku, já už jsem zdravá", vítá ho Terezka doma.
OTÁZKA pro děti: Jak to, že se Terezka uzdravila?
Svou odpověď můžeš hned poslat na adresu Favsetin@ado.cz