7.5. čtvrtek - Čtení k zamyšlení pro dospělé

2020_7.5.májová dospělí.pdf (635,3 kB)

„Dal mi jednoduchý prostředek,
jak mohu plnit svoje poslání.
Dal mi porozumět slovům Písně písní:
Táhni mne a poběžíme po vůni tvých olejů."

Terezie má postupně už jen jednu touhu: přivádět lidi k Ježíšovi, i kdyby ji to mělo stát cokoliv. Je už zřejmé, že jejím hlavním prostředkem je modlitba, a to ne proto, že jako nemocná a na lůžko upoutaná nic jiného nemůže, ale proto, že poznala moc modlitby, moc Božích zásahů skrze modlitbu. Touto cestou přitáhne k Ježíšovi i zločince, touto cestou chce k němu přitáhnout všechny: kněze, kteří to "tak velmi potřebují", lidi obracející se na karmelitky se svými prosbami, ale i ateisty a zednáře své doby, jejichž útoky poznala osobně.

Terezie poznává, že dny by byly krátké na to, aby se dostatečně modlila za všechny jmenovitě. Přišla proto na originální řešení. O co jde? Terezie právě rozjímá nad slovy Písně písní (Pís 1,3-4), která volně formuluje: "Táhni mne a poběžíme po vůni tvých olejů." To je ono! Tím, že mne přitahuješ Ježíši, přece nepoběžím za tebou a spolu s tebou sama! Vztahy jsem spojena se životy všech, které jsi mi dal nebo s nimiž mě život spojil, a to v dobrém i zlém. Tento svět vztahů v mém srdci je tvůj! A já ho přitáhnu k tobě už jen tím, že všechny tyto lidi budu milovat a mít je ve svém srdci. Tím, že přitahuješ k sobě mne, přitahuješ k sobě i ten malý svět v mém srdci...

Zdá se vám to příliš jednoduché a naivní? Zkusme to a uvidíme. Uvidíme moc takovéto modlitby, která se v první řadě projeví na nás. Bude totiž nás, naše vztahy a naše postoje, měnit láskou, protože je někdy snazší se za někoho modlit, ale do své lásky ho nepustit, zkrátka držet si ho "od těla". Anebo se modlit za někoho, koho sice milujeme, ale sami v sobě odmítáme Kristův dotyk, který by změnil náš pohled na onoho člověka.  Tato Tereziina cesta nás ponořuje do Kristovy lásky – i s těmi, za které se modlíme. V této lásce spočívá celá síla modlitby, ne v našich slovech.