8.5. pátek - Čtení k zamyšlení pro děti

08.05.2020 15:30

2020_8.5.májová děti.pdf (520770)
 

Nový život                                                                                                        9.

Obě starší dívky si rozdělily práci. Marie pečovala o Celinku, Pavla o Terezku. Pavlína vskutku zvážněla, vědomí, že musí nyní Terezce nahradit maminku, neopouštělo ji ani na chvíli. Nikomu se nesvěřila, co mlčky slíbila u maminčiny rakve. Trpěla ztrátou matky, ale nedopustí, aby touto ztrátou trpěli i jiní.

Leonka s Celinou docházely do klášterní školy sester benediktinek.

Terezka, sotva ráno otevřela oči, uviděla Pavlínu a ta ji políbila na čelo a popřála dobré jitro právě tak, jak to dělávala maminka. Pak se spolu krátce vkleče pomodlily. Terezka vždy poděkovala Pánu Bohu a svému andělu strážnému, že smí živa a zdráva začít nový den. Prosila o pomoc, aby byla celý den hodná a přidala prosbu: "Ochraňuj také tatínka, sestry, tetu a strýčka, Marietku i Janku."

Občas si vymýšlela drobné žádosti, které Bohu předkládala tak prostince, jako by mluvila se svým otcem. "Pěkně tě prosím za toho žebráka, který večer stál u parčíku. Je bez ruky, nemůže pracovat. Ať mu lidé dají peníze a chléb, aby neměl hlad."

Po snídani už i Terezce nastala povinnost. Ačkoliv jí ještě nebylo pět let, měla hodinu denně vyučování. Učitelkou byla Pavlína. Učila sestřičku počítat na prstech, sčítat fazole, ubírat a přidávat kuličky do dvaceti. Jindy to byla zábavná hra s písmenky. Když se Terezka naučila znát písmenka vystřižená z kartonu, skládala z nich krátká slova. První slovo, které se takto naučila "psát" bylo NEBE a druhé MÁMA.

Už umím adresu na psaníčko pro maminku, chlubila se tetě Guérinové, která k nim právě přišla na návštěvu. "Není možné," diví se teta. "Jakpak bys to napsala?" A Terezka tetě i malé Marietce, která zvědavě kulí na Terezku očka, poskládá písmenka k sobě, jak patří. Teta ji pochválí: "Jsi pilná, už toho umíš hodně!" Ale na Pavlu se obrací: "Není to brzo učit tak malé dítě?" "Snažím se, aby v tom bylo více zábavy než učení," odpoví Pavla. "Tatínek chce, aby si už od malička zvykala na nějakou povinnost. Proto si nesmí hrát, dokud jsme se neučily."

Terezka měla učení ráda, ovšem když bylo venku krásně, tu ji sluníčko lákalo do zahrady. Když to Pavlína viděla, hned řekla: " Terezko, nechtěla bys udělat Ježíškovi radost? Obětuj mu hodinu své práce!" "Ano, nejdřív se budu učit, z lásky k Ježíškovi," souhlasí malá a posune si korálek na šňůrce v kapsičce. I známku od Pavlíny dostává Terezka do sešitku s velkým písmenkem T na štítku. Obvykle červenou hvězdičku za píli. To pak s radostí běžela do zahrady za tatínkem, který tam dopoledne pracuje, zalévá květiny, prořezává a roubuje stromky. A protože mívá ruce od hlíny, sešitek mu jen s radostí podstrkuje k nahlédnutí. A tatínek ji vždy nezapomene pochválit, a pozvat ji, aby mu pomáhala v zahradě. Pomoc spočívá ovšem v tom, že Terezka poskakuje kolem tatínka a poslouchá všelijaké zajímavé příběhy, kterých tatínek zná spousty a tak se také učí další věci.

OTÁZKA pro děti:
Co musí Terezka dělat, než si může jít hrát a proč?
Svou odpověď můžeš hned poslat na adresu  Favsetin@ado.cz

Kontakt

Římskokatolická farnost Vsetín Horní náměstí 134, 755 01 Vsetín 571 411 692, 731 402 160 favsetin@ado.cz