Čtvrtek 27. máje - Když Dominik odešel

27.05.2021 16:12
  1. Když Dominik odešel

Don Bosko se s Dominikem rozloučil a ještě stál u brány. Díval se na prázdnou cestu a cítil v duši smutek. Teď je si zcela jist, v Turíně toho milého chlapce už neuvidí.

Když se obrátil k odchodu, uviděl v otevřených dveřích vrátnice stát ještě dva chlapce z Oratoře – byl to Tonio a Petr. „Tak je nás zase o jednoho méně, hoši, ani vám to jistě není jedno. Ale Bůh ví, co činí.“

„Done Bosko, rád bych vám něco řekl, něco důležitého, ale nevím, jak do toho,“ začal Petr.

Don Bosko se usmál, tito velcí hoši jej asi také brzy opustí, aby si zařídili vlastní život. „Chceš si snad založit vlastní domov?“ „Ten už mám,“ řekl Petr dotčeně. „Já to tady považoval vždycky za vlastní.“ Teď zase promluvil Tonio. „Víte, Done Bosko, myslím, že chlapci potřebují jíst a vy sám na všechno nestačíte. Tak, jestli s tím souhlasíte, Done Bosko, hodlám zastávat místo matky Markéty. V kuchyni a u kluků vůbec. A natrvalo.“

Teď se nadechl i Petr Enria. „A já zase, Done Bosko, bych rád s vámi stavěl další domy pro naše kluky. A taky doživotně.“

Petrovy modré oči se dívají zpříma do tváře Dona Boska. Nejsou to již oči chlapecké. Jsou to oči muže, který ví, co chce. Také Tonio tu stojí jako voják v pozoru, vážný, napjatý pozorností, co mu velitel odpoví. Don Bosko cítil, jak jeho smutek se mění v tichou radost.

Jeho mysl se pozvedá s vděčností k Bohu. Není to mistrovské dílo Prozřetelnosti? V Dominikovi dozrává první květ svatosti oratoře a Pán si jej vyhrazuje pro sebe. Posílá však hned náhradou tyto dva prosté, ale velkodušné spolupracovníky. Nebudou mít na růžích ustláno, čeká je jen práce a odříkání. A přece hledí s radostí a odvahou do budoucnosti. A tak dílo poroste a ponese své ovoce.

Díky Bohu i tobě, Dominiku!

Kontakt

Římskokatolická farnost Vsetín Horní náměstí 134, 755 01 Vsetín 571 411 692, 731 402 160 favsetin@ado.cz