Čtvrtek 6. máje - Mondonio

06.05.2021 15:37

Mondonio

Dominikův otec pocházel z Mondonia, z vesnice, která byla také přifařena ke Kastelnouvu, ale byla z jiné strany jako Morialdo. Jeho zaměstnání bylo vůbec nestálé a výdělek malý. I to jeho kovářství bylo jen polovičaté, protože si jím jen přivydělával. Starosti o vezdejší chléb jej nakonec přiměly k tomu, aby se vrátil do Morialda.

Pro Dominika to byla výhoda. Schylovalo se k zimě a do Kastelnouva by se pěšky nedalo chodit. V Mondoniu byla také škola, bude ji mít v místě. Tak se také stalo.

I jeho nový učitel byl kněz. Jmenoval se Josef Kuliéro. Byl to člověk navenek drsný, ale srdce dobrého. Do Dominikova života zasáhl velice citelně.

Jako v Morialdu, tak i v Mondoniu se malý Dominik pro své chování brzy stal oblíbeným u učitele. Brzy se ukázalo, že je ve všech školách nejnadanější a také jeho chování bylo bezvadné. Proto mu bylo přiřčeno první místo ve třídě. Měl jen jednoho soupeře, jistého Františka Dezidériho, který lépe četl, ale pan učitel soudil, že Dominik zase čtenému lépe rozumí. Až jednou Dominik pana učitele hrozně zklamal…

Co se stalo? Přišla zima a se zimou první sníh. Ve třídě se začalo topit a tehdy někteří kluci dostali ztřeštěný nápad. Nacpali do kamen sněhové koule. Bylo jich trochu moc a následek byl, že se plamen udusil a z kamen začala téci popelavá špína. Vtom se rozkřiklo, že přichází pan učitel. V klucích hrklo.

Pan učitel si už u dveří ometal sníh z bot, když mu někteří žáci šli na chodbu hlásit, že někdo nacpal do kamen sníh. „Kdo to udělal?“, ptal se otec Kuliéro. „Prosím, Sávio“, žaloval kterýsi z nich. „Sávio?“, zarazil se učitel. Pak vešel do třídy, vrhl pohled na kamna, z kamen na Sávia, který seděl tiše v lavici nemaje tušení, co se na chodbě zatím stalo.

„Sávio!“ zavolal učitel. Dominik vstal. „Je to pravda, žes nacpal do kamen sněhové koule?“ Dominik na něho nechápavě hleděl, ale pak sklonil hlavu. Neřekl ani slovo na svou obranu. „No to je mi pěkná novina“, zlobil se pan učitel. „My tě pokládáme za nejlepšího žáka a zatím tak? Pojď sem! Doprostřed třídy! Tady si klekneš pro výstrahu všem.“

Dominik pokorně vystoupil z lavice a udělal, co mu učitel přikázal. Na třídu jako by sedla můra.

Pro vysvětlení musím říci, že tehdy neexistovala povinná školní docházka a učitel mohl, když chtěl, vyloučit žáka z vyučování. Otec Kuliéro byl někdy rázný chlapík, a když se dopálil, dovedl i pohrozit. Nic divného, že viníci, aby se zachránili, nastrčili za sebe toho nejlepšího v naději, že ho učitel nevyhodí.

Všechno nakonec dopadlo dobře. Pan učitel se uklidnil, uklidnily se i děti, a protože není spravedlivé, aby někdo nevinně trpěl, na opravdové viníky to někdo prozradil.

Když se vše vysvětlilo, učitel si zavolal Dominika a chtěl vědět, proč se nebránil a mlčel. Dominik mu upřímně řekl, že se bál, aby kluci nebyli vyloučeni ze školy, proto to raději nechal na sobě. Vždyť také Pán Ježíš trpěl nevinně a nebránil se. Pan učitel se velmi zamyslel nad jeho odpovědí.

*******************

  • V čem se projevuje pravá statečnost?
  • V čem obyčejně vidí sílu nezralí hoši a děvčata?
  • Co stojí člověka víc? Síla ducha nebo síla těla?
  • Jaké hrdiny opěvuje svět a jaké církev?
  • Kteří hrdinové dali světu více?

Kontakt

Římskokatolická farnost Vsetín Horní náměstí 134, 755 01 Vsetín 571 411 692, 731 402 160 favsetin@ado.cz