Středa 5. máje - Kdybych tak měl křídla

05.05.2021 15:21

Kdybych tak měl křídla

Morialdská škola byla vlastně školička, ve které dobrý pan kaplan dával vesnickým dětem základní vědomosti. Dominik tam chodil od šesti let, hlavně v zimě, protože při pěkném počasí rodiče potřebovali děti doma. Něco se tam naučil, ale mnoho toho nebylo.

To kastelnuovští byli na tom lépe. Tam se učilo ve škole celý rok, dokonce i během letních měsíců. Bylo tam také více učitelů – kněží.

Dominik, když už se ve škole učil pořád dokola totéž, začal toužit po důkladnějším učení. Ale jak? Do městečka to byly 4 kilometry a učilo se tam asi tři hodiny dopoledne a pak zase až odpoledne od tří. To znamenalo jít tam ráno, vrátit se na oběd domů a odpoledne jít znovu tam i zpět. Celkem asi 16 km denně. Opatřit si v městečku byt, na to nebylo ani pomyšlení, protože u Sáviů se rodina rozrůstala a peněz nebylo nazbyt.

„Kdybych tak byl ptákem a měl křídla!“ říkal Dominik mamince. „To bych létal do Kastelnuova sem a tam, jen by to frčelo.“ V zimě to nešlo, ale přes léto rodiče Dominikovi dovolili, aby se tam zapsal.

Byl právě svátek svatého Aloise 21. června 1852, když Dominik poprvé překročil práh kastelnuovské školy, aby ji navštěvoval čtyři měsíce, co trval letní kurz.

Za učitele dostal Dominik Dona Alexandra Alloru, kněze dobrého a zbožného. Však si tento morialdského školáka brzy oblíbil. Od něho je zpráva, že Dominik je povahy milé, tiché, spíše vážné, a že se choval všude, ve škole i venku vzorně. Sávio znamená moudrý a Dominik moudrý byl. Učil se výborně a podle prospěchu byl vždy na prvním místě. Bylo to ovoce nejen mimořádného nadání, ale ještě více ovoce píle a ctností.

Dominik chodil do školy s velikým úsilím. Každý den mít 16 kilometrů v nohou, to nebyla žádná maličkost. Kolikrát slunce nemilosrdně pálilo, jindy zase pršelo, ale musel jít za každého počasí. Pro desetiletého chlapce, tělesně celkem slabého, to bylo velmi namáhavé.

Vypravoval jeden starší občan, že ho kdysi potkal cestou domů a ptal se ho, jestli nemá strach chodit sám. On odpověděl. „Já nejsem sám“. „Jak to?“ podivil se on. „Se mnou je vždy můj anděl strážný,“ zasmál se vesele Dominik.

Anděl strážný s ním opravdu byl. Nesmíme si myslet, že náš hrdina neměl žádná pokušení. I on se mohl nechat zkazit, jako tisíce jiných.

Stalo se, že byl jednou velmi perný den. Pod Kastelnouvem tekl široký potok lemovaný vrbami a morušovníky. Kluci ho jednou přemluvili, aby se s nimi vykoupal. Dominik měl bezelstnou duši a přivolil. Kluci se hned svlékli a naskákali do vody, ale současně si dovolili řeči, které se nesluší na křesťany. Dominik poznal, že se nechal oklamat. Doma to řekl mamince a ta ho varovala, aby s takovými kluky nic neměl.

Ti kamarádi ho podruhé lákali zas, ale on už byl chytřejší. Řekl, že ano, ale až si vezme dovolení od maminky. Kluci se smáli, cože je mamince do toho, ale to neměli dělat. Dominik jim hned řekl své: „Nesmí-li to matka vědět, jistě to není pořádná věc.“ Tak se těch kluků zbavil a měl od nich pokoj.

***************

  • V čem je nám Dominik Sávio příkladem, co se týká školy?
  • Od čeho obvykle závisí úspěch v učení?
  • Podle jakého klíče si máme vybírat kamarády?
  • Můžeme mít před rodiči tajnosti?

Kontakt

Římskokatolická farnost Vsetín Horní náměstí 134, 755 01 Vsetín 571 411 692, 731 402 160 favsetin@ado.cz