Středa 12. máje - Zkušený vůdce
Zkušený vůdce
Několik neděl poté, co Don Bosko vybízel hochy, aby se snažili dosáhnout svatosti, měl další podobné kázání. V něm jim chtěl dát praktický návod, s čím by mohli začít:
1. Zvyknout si chodit často a pravidelně ke svaté zpovědi.
2. Často a zbožně chodit ke svatému přijímání.
3. Zvolit si stálého zpovědníka – duchovního vůdce a neměnit ho bez důležitého důvodu.
Dominik od samého počátku svého pobytu v Oratoři chodil ke svaté zpovědi k Donu Boskovi. Chodili k němu skoro všichni hoši a bylo to nejlepší. Don Bosko každému rozuměl, na každého měl dost času, ano, stál o to, aby mu jeho synkové otevírali svá srdce, aby jim mohl dobře radit a vést je po cestách, které vedou k nebi.
Jestliže se zprvu jenom zpovídal, nyní si zvykl ve zpovědi svému duchovnímu otci předkládat i své vnitřní problémy. Bylo jich hodně. S mnoha věcmi si nevěděl rady, kdežto Don Bosko vždy s velkou snadností uhádl, co potřeboval. Don Bosko mu tak pomalu otevíral oči a pevnou, i když vždy otcovskou rukou ho vedl. Dominik se té ruky držel a dobře dělal. Měl pocit, že stojí na pevné půdě. Dokud si sám určoval způsob své cesty k Bohu, měl nutně pocit, že se může klamat. To všechno teď odpadlo. Už mu bylo jasné, že poslušnost je opravdu ten nejlepší sebezápor.
Dominik se ponenáhlu odklonil od tělesných sebezáporů k sebezáporům duchovním.
Poslušen Dona Boska konal především vzorně své každodenní povinnosti. Všechno to konal přesně, tak jak to mělo být. Žádné výjimky! Výjimkami by si pokazil vnitřní radost. Cítil by, že uhýbá z nastoupené cesty. Sám Don Bosko později řekl, že v tom dosáhl Dominik takového stupně dokonalosti, že: „snad výše jít ani není možné.“ A nebylo to nějaké vojenské cvičení! Všechno v něm bylo inspirováno láskou k Pánu Bohu. Láska působí radost. Dominik byl stále radostný, protože měl v sobě Boha a cítil ho. On mu byl vším.
Nebyl by ho ani za nic urazil. Proto si dával pozor na všechno, co by ho mohlo přivést k pádu. Zvlášť na zrak. Zrak je okno, kterým přichází zloděj do duše.
Cestou do školy bylo mnoho příležitostí dívat se a vidět. I věci nepěkné. Dominik uzavřel smlouvu se svýma očima, že se nebude dívat na škaredé věci. Hoši mu někdy říkali: „Sávio, co tak chodíš, jako bys neviděl? Podívej se! Vidíš?“ Třeba se podíval, ale jen na půl oka. Když to nebylo nic povzbudivého, odvrátil od toho zrak a šel dál svou cestou. Nebylo mu to lehké. Jednou se přiznal příteli, že ho z toho až někdy bolela hlava, jak se přemáhal.
Stalo se, že mezi chlapci v Oratoři koloval časopis, plný dvojsmyslných obrázků. Samozřejmě koloval potají, aby Don Bosko nevěděl, a bylo to mezi menšími, lehkomyslnými chlapci. Dominik to uviděl, jednoduše jim časopis vzal a na místě roztrhal stránky na kousíčky. „Jste chudáci!“, řekl. „To vás baví? Proč se raději nedíváte, jak je hezká příroda, kterou Pán Bůh stvořil nám pro radost? Tohleto malují zlomyslní lidé. Vždyť každý hříšný pohled poskvrňuje duši hříchem.“ „Ale my jsme se jen chtěli zasmát.“ „Tím hůř. To je znamení, že už máte pokažený vkus. Člověk si snadno zvykne dívat se na takové věci a mít z nich radost. Ale to už je hřích a tak si připravujete cestu do pekla.“
Bylo přesvědčením všech jeho přátel, že je Dominik anděl v lidském těle. Tak čistou měl duši i výraz tváře, zvláště svých modrých očí. Jeden z jeho přátel neváhal napsat po jeho smrti: „Jsem přesvědčen, že odešel na věčnost v neporušené křestní nevinnosti.“
Xxxxxxx
- Které dvě svátosti jsou jako dvě křídla, na nichž se křesťan může povznést k Bohu?
- Co je snadnější? Chodit ke zpovědi nebo ke svatému přijímání?
- K čemu se musí přinutit ten, kdo chce dělat pokroky ve ctnostném životě?
- Jak často máme chodit ke zpovědi?
- Co je dobré spojovat se svatou zpovědí?
- Proč máme mít stálého zpovědníka?
- Jak se máme k němu chovat a co od něj můžeme očekávat?
- Kde se máme nejraději zpovídat?