Koronavirus a náš postoj

OPĚT NOSÍME NA NEDĚLNÍCH BOHOSLUŽBÁCH ROUŠKY. Na základě datových podkladů o vývoji epidemie covid-19 a doporučení epidemiologů dochází od soboty 25. července opětovně k povinnosti nošení roušek na všech vnitřních organizovaných hromadných akcích nad 100 osob.Tato opatření se týkají i bohoslužeb a dalších církevních akcí.

 KARANTÉNA 

Je to zvláštní půst, kdy jsme vedeni, abychom se přiblížili Bohu tím, že se přiblížíme životu chudých, těch, kdo se postí stále.
Někteří z nás možná lépe pochopí, jak
moc tíží samota starých lidí.
Jiní pocítí, co
znamená nebýt vítáni v zemi, kam chtěli odjet nebo kde už jsou a pracují.
Všichni pak možná
lépe chápeme, jaké to asi musí být, když jsme úplně zapomenuti a nikdo na nás nemyslí. Všimli jste si, že výzvy na sociálních sítích se netýkají lidí bez domova? Těm se přitom nyní mnohem hůř shání jídlo, teplé oblečení i cokoli dalšího. Nemůžou zůstat doma, protože žádný domov nemají, a zároveň patří do nejohrože-nější skupiny. Almužna tohoto postu může pro každého z nás znamenat skutek milosrdenství vůči těm, na které tato situace dopadá už nyní velmi dramaticky.

Liturgie bez liturgie - video 1. Duchovní sv. přijímání

Pastorační středisko Arcibiskupství pražského, nám pro inspiraci připravilo dva 
"manuály" pro slavení liturgie v domácím prostředí:

  • pro dospělé  ZDE
  • pro rodiny se školními dětmi   ZDE

 LITURGIE

To, že jsou zrušeny veřejné mše sv., je jistě těžké, ale je to výzva, abychom si skutečně uvědomili hodnotu mše sv. a Eucharistie. Abychom narušili svou rutinu, v níž se někdy „chození na mši a k přijímání“ mění. A také abychom si uvědomili náš dosavadní komfort a uvědomili si situaci světové církve – zejména v Jižní Americe jsou oblasti, kde věřící mají mši 1x za 3 i více měsíců. Je samozřejmé, že se máme tak moc lépe?  -

Můžeme si leccos ujasnit a těšit se na osobní přítomnost při mši sv. a využívat s díky možnosti techniky, médií. Díky za ně, Pane. 

 

Papež napsal (nejen) obyvatelům Benátska: "Píši vám, abych symbolicky napsal všem. Utrpení a prožitek smrti, které nyní kvůli koronaviru zakoušíte spolu s dalšími oblastmi Itálie, mne podněcuje k modlitbě a lidské blízkosti. A je též důvodem ke křesťanské naději – rovněž v těchto okamžicích k nám Bůh promlouvá. Každému člověku přísluší, aby v tomto hlasu zachytil návod k tomu, jak nadále zde na zemi budovat malý díl Božího království.

Tato situace ohrožení je současně příležitostí k tomu, abychom si všimli, čeho jsou schopni muži a ženy dobré vůle. Myslím na ty, kteří v těchto dnech pracují více, než by bylo jejich povinností, zejména na lékařský a ošetřovatelský personál. Dobrá vůle, pojící se k silnému smyslu pro odpovědnost a spolupráci s příslušnými oprávněnými úřady, se stává přidanou hodnotou, jíž má svět krajně zapotřebí. /.../ Uděluji požehnání všem lidem a zejména těm, kteří oplakávají své drahé, seniorům, nemocným a vězněným."

Zpracováno podle článku: Papež napsal obyvatelům Benátska 

 

Nechoďte do kostela

Marek Orko Vácha

Opravdu nejde o to, abychom po českém způsobu licitovali ...a jak jsme zvyklí a naučeni, obcházeli nařízení, kde se dá a zařídili se po svém. Tahle strategie fungovala zatím vždycky. Dnes ale ne.
Jde o to, aby v každém okamžiku bylo vážně nemocných méně než je počet lůžek na JIP ve všech nemocnicích v České republice, to je celé. Pro zpomalení epidemie je třeba udělat opravdu všechno a způsoby myšlení a jednání, které se tolikrát osvědčily ve slunných časech, by nyní loď spolehlivě přivedly ke dnu. Každý nyní musíme minimalizovat riziko. Ne proto, že nám to někdo nařizuje a hrozí pokutou, ale proto že máme odpovědnost jeden za druhého, v současnosti nejvíce za naše seniory. Vlastně je to jednoduché.

 

DUCHOVNÍ PŘIJÍMÁNÍ

Slavíme-li eucharistii, přijímáme-li tělo a krev Páně, nepřijímáme něco, nýbrž Někoho – přichází k nám sám Pán, Ježíš Kristus ukřižovaný a zmrtvýchvstalý. On je živý.

Vzkříšený Pán přicházel k apoštolům skrytým za zavřenými dveřmi, jak nás o tom ujišťují velikonoční evangelia. On zná způsoby, jak se s námi setkat přes naši fyzickou nemožnost. On zná cesty, kudy za námi přijít navzdory všem zamčeným dveřím.

Zmrtvýchvstalý Kristus není omezen jen na své svátosti, jen na způsoby chleba a vína. Vždyť on je přítomen ve svém slově: to mluví on, když se v církvi předčítá Písmo svaté. I tehdy je přítomen, když se církev modlí a zpívá, jak to slíbil: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

V tradici církve najdeme takzvané „duchovní přijímání“, inspirované vírou a milující touhou po uskutečnění a trvalém růstu trvalé jednoty s Kristem v jeho Duchu. Podle učení církve je toto „duchovní přijímání“ skutečným osobním setkáním s Ježíšem, neboť působí milost, kterou svátost eucharistie dává, bez vlastního – fyzického – přijímání této svátosti.

Duchovní přijímání je modlitba, ke které jsou zváni všichni, kdo z jakýchkoli důvodů nemohou přijmout Krista pod způsobami chleba a vína. Je výrazem touhy po setkání s živým Pánem, prosbou, kterou dobrý Bůh slyší a vyslyší. V této modlitbě jsme spojeni s církví, která volá: „Maranatha! Přijď, Pane Ježíši!“

Jako alternativu k „duchovnímu přijímání“ lze využít i tyto modlitby:

Pane Ježíši Kriste,
věřím, že jsi pravdivě a skutečně v Nejsvětější svátosti přítomen jako Bůh a člověk.
Věřím, že mě miluješ.
Také já tebe chci dokonale milovat, ale co mohu, Pane, bez tebe?
Ty jsi, Bože, má síla. Toužím po tobě.
A protože tě právě nyní nepřijímám v oltářní svátosti,
prosím, přijď ke mně aspoň duchovně a učiň si u mě příbytek.
Pane, zůstaň se mnou a nedopusť, abych se od tebe odloučil.
(Kancionál 042)

Nebo:

Pane Ježíši Kriste,
věříme, že jsi v Nejsvětější svátosti přítomen
a vyznáváme, že jsi náš Pán a Bůh;
rozmnož v nás světlo této víry
a zapal naše srdce ohněm své lásky,
abychom se skrze tebe
klaněli Otci v Duchu a v pravdě.
Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

Zdroj: Biskupství brněnské, zpracoval P. Zdeněk Drštka, www.cirkev.cz

Výzvy a inspirace pro křesťana

Bude velmi dobré,
když si jako křesťané
postavíme před oči
několik zásadních předsevzetí:

  • budeme dodržovat doporučené hygienické zásady, a i když je to nepohodlné dodržíme pokyny o karanténě, ačkoliv se nám třeba nelíbí;
  • nebudeme dbát na podivné „zaručené rady“ jak se chránit, které přicházejí kdoví odkud;
  • budeme se dívat kolem sebe, abychom viděli, kdo od nás potřebuje pomoc;
  • nevěnujeme se marným úvahám o tom „kdo za to může“;
  • pochopíme, že neúčast na bohoslužbě PODLE AKTUÁLNÍCH POKYNŮ DANÉ FARNOSTI, je nepříjemnost, ale není to v žádném případě hřích; naopak, hříchem proti pátému přikázání a hlavně proti přikázání lásky k bližnímu by bylo mše či jiné větší společné zbožné i světské akce se nevzdat;
  • ač se nám do toho nechce, uvědomíme si plněji křehkost a zranitelnost naší civilizace i naší osoby a že "jsme jenom prach";
  • ač se nám do toho nechce, omezíme bezbřehé fascinované sledování zpravodajství a vyhradíme si více času na četbu biblemodlitbu a přebývání s Bohem i s našimi blízkými;
  • celou současnou situaci budeme sledovat pod úhlem křesťanské naděje, která není jen nějakým laciným přesvědčením, že všechno dopadne „dobře“, ale je jistotou, že nás nic nemůže odloučit od lásky Kristovy: ani život, ani smrt,  ani nic přítomného, ani nic budoucího… (viz Řím 5,5; 8, 31-39)

modlitebník, orant, silueta, obloha, mraky, nebe, temnota / foto -MP-

MODLITBA

Spojme se v této složité době,

kdy čelíme pandemii

COVID-19, 

ve společné modlitbě. 

Hospodine, dobrý Bože, obracíme se k tobě ve své tísni.

Přiznáváme nejen svou omezenost, ale i bezmocnost.

Vracíme se k tobě a vyznáváme, že ty jsi všemohoucí.

Ty jediný jsi Pán. Jen tobě patří všechna moc a sláva.

Pokorně a se zahanbením v tváři přiznáváme,

že jsme byli příliš zahledění do svých práv a nároků,

hledali příjemnost a pohodlí, zábavu či adrenalin,

nedbali jsme na druhé, ani na tebe a tvůj řád.

K přírodě jsme byli bezohlední a chtěli stále víc.

Cestováním za krásami jsme znečistili vzduch i moře.

Svou bezohledností jsme nakupili hory odpadků.

Svou chamtivostí jsme zamořili pole pesticidy,

vody antibiotiky, hormony a antikoncepcí,

chovali se jako páni světa a vládci stvoření,

upravovali si zákony i pravidla myšlení.

Přestals pro nás být jistotou, když je vše relativní,

a absolutní je už jen naše nabubřelé já.

Z toho pak pramení mnohé naše konflikty.

 

Ve své zaslepenosti jsme neuměli číst znamení.

Hlasatelé radostně oznamovali, že zase bude sluníčko.

Většině nevadilo, že schnou stromy a množí se myši,

že v zemích bez deště je hlad a lid utíká za chlebem.

Jiní prchají před válkou, která se vede proto,

aby měl někdo větší zisk, vliv a moc,

aby byl odbyt zbraní a jinde měli slušní lidé práci.

Peníze a zisk se nám staly nejvyšším bohem,

jemuž jsme obětovali spravedlnost a právo

i bídu chudáků v rozvojových zemích.

Štěstí jednotlivců jsme stavěli výš než zodpovědnost,

chvilkové pocity nad věrnost manželským slibům,

práva dospělých nad práva dětí na lásku obou rodičů,

na jistotu domova a zdravé morální životní prostředí,

protože jsme se nedokázali zříct špatného příkladu.

Sobectví nám zabránilo žít pro další generaci,

milionům počatých dětí jsme nedovolili se narodit

a tak vymíráme a nemá na nás kdo pracovat.

Uprchlíky nepřijímáme, protože se jich bojíme.

Jako bezohlední kolonizátoři přijímáme z jiných zemí

jen šikovné ruce a chytré hlavy, zatímco jejich země

bez nich upadají a nedokáží se samy pozvednout.

 

Přijmi, Pane, naši kajícnost a pokorné vyznání.

Očisti nás, když s lítostí uznáváme svou vinu.

Dopřej nám znovu povstat a vrátit se k tobě,

který jsi Cesta, Pravda, Jistota a Moudrost.

Spoléháme na tvou lásku a tvé milosrdenství.

Stáhni trestající ruku a zastav lavinu nemoci.

Obrať nás a my se k tobě vrátíme.

Vezmi nám srdce kamenná a dej srdce z masa.

Vrať nám radost ze své ochrany

a bezbožné budeme učit tvým cestám,

svědčit o tvé lásce a hlásat tvou dobrotu.

Dej nám svého Ducha, aby v nás miloval on,

když ze sebe nezištně milovat nedokážeme.

Dej nám odvahu umírat sobě a žít pro tebe,

nechat se vést moudrostí tvého slova,

aby v nás vítězil tvůj život a rostlo tvé království,

království spravedlnosti, lásky a pokoje.

Ty jediný jsi naší nadějí a my pevně věříme,

že nás, Bože, nezklameš. Amen. (Jan Graubner)