11.5. pondělí - Čtení k zamyšlení pro děti
Žízeň 12.
Jedno parné odpoledne se opět Terezka s tatínkem vydali k řece na ryby. Sluníčko sálalo tak, až v ospalých ulicích pálilo dláždění. Terezka cupitá v nových květovaných šatech a drží se tatínka za ruku. Těší se na louku u řeky. Když přijdou na louku, pletou si její nové šaty motýlci a včely s opravdovými květinami a stále ji obletují. Sluníčko se diví, dnes se všichni ve městě schovali do stínu, jen tady ti dva tvorové si z jeho horkého dechu zhola nic nedělají. Ta pestrá tečka dole si klidně pobíhá po louce, prozpěvuje si a hopsá, jako by nesálalo ze všech svých sil. A posílá na Terezku plno svých žhavých paprsků. "Tatínku, to dnes praží, viď? volá Terezka skloněná nad modrými zvonky. "Ubohé květiny, mají žízeň, nebude-li pršet, povadnou."
A hned také pocítila žízeň. "Tatínku, já bych pila, až je mi do pláče," běží Terezka k řece.
"Dnes nemáme s sebou ani jablíčko".
"Půjdeme již domů," rozhodne tatínek, "jen si osuším nohy."
"Napila bych se raději hned," žadoní Terezka.
"Není tu pitná voda",namítá tatínek.
"Ale v řece je vody dost."
"Terezko!" zvolal tatínek káravě, "nevidíš, že si v řece máchám nohy? Takovou vodu přece nemůžeš pít!"
"Vždyť vlnky utíkají, prach ze tvých nohou už je dávno pryč," rozumuje Terezka. "Zatím přitekla jiná voda." "Jenže o kus výš mohl taky někdo sedět s nohama v řece. Anebo si tam tulák vypral košili."
Terezka se zarazila. "Myslíš, tati, že tu není ani kousek čisté vody?"
Tatínek se rozesmál. "Ne princezno, v řece nenajdeš ani kousek čisté vody. Pamatuj si, že po napití říční vody bys mohla dostat tyfus a to je nebezpečná nemoc."
"Nedá se nic dělat," rozhodila rukama Terezka, "musíme domů." Hbitě jsou obuty střevíčky a Terezka již kluše vedle tatínka a chvílemi jej pohání k většímu spěchu. "Nu, dočkáš se," chlácholí ji otec. "Pavlína ti dá minerálku a bude po žízni." "Třeba do ní dá i malinovou šťávu," poskočila si Terezka v radostné naději.
Blížili se k domu v Houštině. Pěšinku vedoucí z parku k houštinám nazval tatínek Rajskou zahradou. Jejich domov byl ráj, který všichni milovali. Jejich dům, jejich ráj kde vládl bělovlasý tatínek jako opravdový král a vedle něho princezna Terezka.
Nedovedla si vedle tatínka představit nikoho vznešenějšího mimo Pána Boha.
Terezka se už těší na svého anděla - Pavlínu.
Tato její starší snědá sestra už vykukuje z okna a mává jim vstříc.
(Pokračování zítra...)
OTÁZKA pro děti:
Proč Terezka nesmí pít z řeky?
Svou odpověď můžeš hned poslat na adresu Favsetin@ado.cz