12.5. úterý - Čtení k zamyšlení pro děti
2020_12.5.májová deti.pdf (561 kB)
Terezka se obětuje za duše 13.
Pavlína už Terezce a tatínkovi, kteří se vracejí v parném létě od řeky, mává z okna. Terezka rychle vběhne do domu. "Pavlo, mám hrozitánskou žízeň. Takovouhle!" rozpřáhne Terezka ruce doširoka, jak nejvíce může.
"Opravdu? Tak velikou žízeň máš?"
"Vypila bych moře, jak Široký v pohádce," kasá se Terezka.
"To je krásná příležitost k dobrému skutku, Terezko."
Terezka tázavě rozevře oči.
"Kdybys dovedla snášet žízeň jako oběť, pomohla bys nějaké nešťastné duši. Víš, i malá dobrovolná oběť má velikou cenu," poučuje Pavlína. Terezka visí očima na sestřiných ústech. Chvíli uvažuje. "Když mám ale velikou žízeň, tak to by byla veliká oběť, ne malá."
"Tím líp. Vyprosila bys některé duši více milosti Boží a snadněji by se obrátila k dobru."
Oh, to není lehké říct ano, když je v hrdle vyprahlo a tolik se Terezka předem těšila na pití. Hluboký povzdech prozrazuje vnitřní boj mezi statečností a žádostí.
Pavlína trpělivě čeká. Už nenaléhá. Je-li to příliš těžké pro Terezku, nesmí ji přemlouvat. Ať se rozhodne dobrovolně.
"Tak tedy - nebudu pít," řekne Terezka nakonec. Pavlína neříká nic, uvidíme, myslí si, jak dlouho dovede být sestřička statečná.
Terezka si jde hrát do dětského pokoje s panenkou Rozetou. Tak ráda by panence pověděla, že právě vykonala dobrý skutek, to by Rozeta koukala, jak ona, Terezka, dovede být statečná. Jenže, co to onehdy říkala Pavlína? Že se dobrými skutky nemáme chlubit. Co dělá pravá ruka, o tom nemá vědět levá, tak nějak to říkala, jinak je zásluha pryč. Nic ti, Rozeto, neřeknu, jen tolik můžeš vědět, že mám ukrutnou žízeň, ještě na Rajské cestičce jsem si myslela, že umřu, jestli se honem nenapiju, a vida neumřela jsem. To si člověk jen tak myslí, víš? Poučovala panenku.
Za chvíli se otevřely dveře a vchází Pavlína, Terezka pozvedla hlavu od hry, ale honem ji zase sklonila, aby přemohla pokušení, Pavlína totiž v ruce nesla sklenici plnou malinové vody. Pocítila nyní dvojnásobnou trýzeň žízně. Pavlína si jistě nese vodu pro sebe. Co to? Pavlína staví sklenici se svůdným nápojem před Terezku. "Ale Rozeto, co tě napadá, to není pro nás," durdí se Terezka na svou pannu, které přičítá vlastní chutě. "Copak tě napadá, my se napít nesmíme." "Ty už nemáš žízeň?" diví se Pavlína. "Copak žízeň, tu mám ještě větší než dříve!" "Tak už se napij, připravila jsem ti malinovku." "To má být pro mne?" podivila se rozhořčeně Terezka. "Já bych se měla napít a ubohé hříšníky jen tak lehce nechat? Vždyť by se žádný z nich neobrátil. Ba ne, to já raději vydržím." "Miláčku," řekla Pavla dojatě, "Bůh jistě ocenil tvou opravdovou vůli. Když jsi z lásky k duším vydržela žíznit až doposud, to je pro takové malá děvčátko velká oběť."
Terezka ještě váhá, "myslíš, že tím opravdu nic nezkazím?" "Naopak, buď poslušná a napij se. To je také oběť, vzdát se své vůle a poslechnout", řekla Pavlína. Tak tedy Terezka poslechla a ochotně sáhla po sklenici.
OTÁZKA pro děti:
Dokázal/dokázala by ses také v něčem obětovat za záchranu duší? V čem třeba?
Svou odpověď můžeš hned poslat na adresu Favsetin@ado.cz