12.5. úterý - Čtení k zamyšlení pro dospělé

2020_12.5.májová dospělí.pdf (557,9 kB)

„I kdybych měla na svědomí všechny hříchy,
kterých je možné se dopustit,
se srdcem zkroušeným bych se vrhla
Ježíšovi do náruče.
Vím přece, jak velmi miluje
marnotratného syna, který se k němu vrátí."

"Ne proto, že Bůh ušetřil moji duši smrtelného hříchu, se k němu pozvedám s důvěrou a láskou!" pokračuje Terezie na konci svých pamětí. Uvědomuje si, že tato její důvěra "hříšníka" bude jako první velmi zpochybňována: vždyť jí se lehko mluví, když neví, jak se cítí těžký hříšník, jaký je pocit odsouzení bez naděje... Jenže podsouvat jí takovýto argument je velký omyl. Ona píše tato slova a znova je zopakuje těsně před smrtí, ve stavu člověka, který zná zevnitř beznaděj hříšníka a prožívá jeho temnotu. Má jen holou víru v Boha a v jeho slovo, kterou skutečně mnozí hříšníci nemají, ale právě proto svou víru Terezie tak nahlas křičí do světa! Aby slyšeli a věděli, že mají šanci! Aby se o tom také doslechli! Kolika lidem v zoufalství a beznaději její řádky vlily naději, doslova vlily nový život, který by si jinak vzali, a pomohly jim vrhnout se Bohu do náruče a začít znovu žít nebo šťastně zemřít.

Jako jednoho za všechny vzpomeňme Jacquese Fesche. Mladý Francouz, obyčejný lump bez práce, loupil a vraždil. Byl odsouzen k trestu smrti gilotinou v roce 1957. Doma zůstává jeho nešťastná žena a dcerka. Během čekání na popravu se Jacques dostane k Terezčiným spisům.

Zachránila ho pro nebe, jak sám píše ve svém deníku. V hlubokém pokání a důvěře se navrací do Ježíšovy náruče a odchází na popraviště v naději, že se v nebi setká se svými blízkými i s těmi, kterým ublížil.

Bylo to v den výročí Tereziiny smrti a v hlavě mu možná zněla její slova: " Ne, neumírám, vstupuji do života."

Terezie poznala, že Ježíš miluje člověka "šílenou" láskou, kterou nikdy neunaví nám odpouštět. Pro ni je "šílenstvím" naděje na záchranu kohokoli. Tento svět tak velmi potřebuje naději!

Tak velmi je třeba, abychom se my křesťané, stali svědky naděje, jako jimi byla čistá Terezka či zločinec Fesch...

Kéž by se i pro mne naděje a důvěra staly tímto "šílenstvím"!