Jedna z ovcí tajně vyslechla noční rozhovor šneka s pastýřem. A ráno, když se šnek znovu chystal na cestu, se ho zeptala: „Opravdu tam jdeš?"
Šnek hned věděl, na co se ptá. „Ano,” odpověděl přátelsky, „moc bych chtěl.”
„Myslím, že by ses vůbec nemusel namáhat,” ušklíbla se ovce. „On si tě totiž ani nevšimne. Přijde kvůli lidem a ne kvůli zvířatům. Jen se zesměšníš."
Ale šnek nesouhlasil: „Bůh přece stvořil i zvířata, a když byla potopa, poručil Noemovi, aby zachránil i zvířata. Proč by se o nás neměl starat i ted'?"
Ovce se vyhnula odpovědi: „Co si od setkání s ním slibuješ?"
„To přesně nevím,” zamyslel se šnek. „Nejdřív jsem myslel, že bych mu mohl povyprávět o veškeré bídě a nouzi, kterou jsem zažil a kterou s sebou stále vleču. Jsem šnek a na nic neumím zapomenout. To je těžké břemeno. Ale rozumím ti. Ještě nedávno jsem si také připadal malý a bezvýznamný, a pak jsem o sobě začal pochybovat. Dnes už mám ale jen jediné přání. Chtěl bych mu být blízko"
„Myslíš, že ti to bude stačit?"
„Věřím, že bude," odpověděl šnek.
