17.5. neděle - Čtení k zamyšlení pro děti
2020_17.5.májová deti.pdf (518,6 kB)
Ve škole 18.
Terezka už chodí do třetí třídy. Děvčata si ve škole o přestávce hrají venku na zahradě. Háží si kroužky, pobíhají, smějí se a povídají.
Dnes má za úkol hlídat o přestávce děvčata studentka Magda. Už má 16 roků a připravuje se ke zkoušce na učitelský ústav. Až vystuduje, bude řeholní učitelkou. A když ji teď některá učitelka požádá, aby o přestávce dohlédla na děti, radostně zamžiká očima, naladí patřičně přísný obličej a pospíchá k dětem.
Vidí, že děvčata vesele skotačí, ale drobná světlovláska stojí stranou. "Pročpak si Martinová nehraje s vámi?" obrátila se Magda na Violetku. "Slečno Magdo, děvčata si s ní nechtějí hrát. Ona neumí tak běhat a chytat kroužky jako ostatní." V náhlé důvěře se Violetka svěřuje: "Víte slečno Magdo, já mám Terezku ráda, ale ona je taková zvláštní. My si spolu nemůžeme dobře rozumět." Magda se usmívá, zná Violetku a ví, že mezi tímto mohutným děvčátkem a Terezkou jsou velké povahové rozdíly. "Nemyslete si, slečno, že se s Terezií hádáme. To ne, Terezka vždycky ustoupí, když chci něco jiného než ona. Jenže víte, mě to nebaví, číst si nebo si prohlížet obrázky, jak ona. Anebo chodí často do kaple. Jé, slečno, kdybyste věděla, o čem Terezka stále přemýšlí!" Violetce jede pusa, až to kolem ní prská.
"Je to pravda? Prý pan katecheta řekl Terezce, že je malý doktor teologie."
"Ano slečno Magdo. Řekl něco takového hrozného, ani si to slovo nepamatuji, něco jako tele." Magda se vesele směje. "To není vůbec hrozné slovo, to je Teologie, to znamená věda o náboženství." Magda se podívala směrem na Terezku stojící opodál. Avšak Terezka už není sama, obklopilo ji několik mladších děvčátek a vesele s ní štěbetají. Zdá se, že si s nimi Terezka dobře rozumí.
"Terezko, vypravuj nám pohádku!" "Kterou?" "O kočičím králi." "Tu jsem vám vyprávěla včera, ale povím vám jinou. O stolečku a ubrousku, co sám vařil, ano?"
"Ano! Ano!" Magda se s úsměvem dívá na klubko dětí, jak sedí v trávě kolem Terezky. Poslouchají, ani nedutají. A Terezka zapomíná na svět okolo, je v dalekém pohádkovém kraji, kde stoleček se sám prostírá, a z oslíka padají peníze. Magda se protrhla ze zamyšlení, vzpomněla si na vychovatelské zásady. Přestávka je doba pohybu. "Terezko, nech toho vyprávění. Matka představená nemá ráda, když děti o přestávce sedí. Jděte se proběhnout!"
"Ano slečno," řekne Terezka prostě a zvedne se z trávy. Ale ostatní děti reptají: "To je škoda, taková hezká pohádka." Ale to už zvoní školní zvonek.
Na hřišti se už hlahol dívčích hlásků ztlumil, ve školní budově utichl úplně. Slečna Magda si položí prst na ústa: "Pst. Netlačte se děvčata." Magda urovnává tlačenici před třídou.
Jen co se otočila, ozývá se za jejími zády chichotání. Magda se ohlédla a její pohled padl na Martinovou, která má ještě v očích úsměv. "Terezie, nevíš, že se nesmíš bavit?" Úsměv v dětských očích pohasl. "Nebavila jsem se."
"Ale, ale?" Magda zavrtěla pochybovačně hlavou. Terezie pobledla. Ve výrazu tváře se jí objevila výčitka. "Slečno Magdo, já nikdy nelžu." Magda pochopila, že její podezření Terezku zabolelo. Viděla také, že se Emilka za Terezií nápadně červená.
"Terezko, odpusť mi, nechtěla jsem ti ublížit." Slečnin hlas teď není pranic přísný. "Slečno Magdo, já vím, že jste hodná," ujišťuje Terezka. Od té doby se Magda a Terezka na sebe zvlášť hezky usmívají. Mohou si věřit.
OTÁZKA pro děti:
Terezka řekla, že nikdy nelže. Můžeš to o sobě říct taky? Proč?
Svou odpověď můžeš hned poslat na adresu Favsetin@ado.cz