Po spoustě dní hledání začal šnek propadat beznaději. Noha ho bolela tak, že už nevěděl, jestli si to tajemné vábení, které ho celou dobu pohánělo, jen nenamlouvá. Celé dny se v nemilosrdném horku sunul prachem cesty, každý večer se zhroutil hlady a nevěděl, jestli někdy vůbec někam dojde.
Černá noc přikryla krajinu. Šnek si připadal, jako by ho přikryl temný přehoz, který ho dusil.
„Tohle je konec" pomyslel si zoufale.
A najednou ji uviděl! Vycházela nad obzorem jasná a zářivá! Temnota se roztrhla. Najednou tu bylo světlo a s ním útěcha a naděje. Nemýlil se. Hvězda znamenala konec cesty, i když dobře věděl, že bude ještě dlouho trvat, než dojde tam, kam ukazuje.
Ale byla tady a ode dneška mu bude ukazovat cestu a dodávat sílu. „Už jdu," řekl šnek.
