Pár kroků od šneka seděl jakýsi starý muž a hleděl na večerní nebe. Pomalu se stmívalo. Šnek vysunul své krátkozraké oči jak nejvýš uměl a zahleděl se k obzoru. Je tam! Hvězda!
Zářivá a jasná právě vycházela.
Šneka znovu píchlo v noze. Neklid, který ho už tak dlouho poháněl, se ozval znovu.
„Tomu nerozumím," mumlal stařec a nechápavě zíral na hvězdu. „Tak dlouho nás vedla a ted svítí na nesprávném místě."
„Na nesprávném místě?" zeptal se šnek udiveně.
„Ze svých knih vím,” rozpovídal se stařec, „že hvězda oznamuje narozeni nového židovského krále. Ale ted se zdá, že svítí nad Betlémem. A král se přece může narodit jen v Jeruzalémě."
„Mýlíš se,” řekl šnek. „Ten, kdo se tu narodí, nebude jen králem Židů. Bude to král celého světa. Žádný palác není pro něj dost velký a nádherný. Proto se může docela dobře narodit i v nějaké chýši nebo ve stáji. Nemusí to být zrovna Jeruzalém. Jeho slávu to nezmenší."
Stařec se s opovržením podíval na šneka: „Takovým věcem nerozumíš. Král se musí narodit v královském paláci a ten je v Jeruzalémě. Jinak to být nemůže!"
Pak sebral svitky Písma rozházené v písku a pomalu odešel do noci. Asi patřil k té karavaně, která celý den viřila prach cesty. Šnek se zahleděl na hvězdu.
„Svítí nad Betlémem,” ujistil se. „O tom není pochyb. Možná najdu toho novorozeného krále dřív než tenhle chytrý pán.”
A znovu se vydal na cestu za hvězdou.
