Šnek nedbal na housenku a pokračoval v cestě sám. Možná jej housenka opravdu dohoní, pokud se vydá také na cestu anebo také nedohoní.
Najednou šnek uviděl před sebou stát vlka. Mohutné zvíře se zeleně světélkujícíma očima, drsnou srstí a ohromnou tlamou plnou ostrých zubů. Zavrčel zle na šneka, ale ten odhodlaně pokračoval ve své cestě.
„Ty se mě nebojíš?" zeptal se vlk udiveně.
„Proč bych z tebe měl mít strach?” zeptal se šnek.
„Protože jsem zlý,” řekl vlk.
„Kdo to říká?" otázal se šnek.
„Lidé."
„A proč to říkaji?"
„Protože žeru jejich ovce."
„A k čemu jsou lidem ovce?”
„Zabiji je a sní."
„Ale," řekl šnek, „to je zajímavé. Tak oni říkají, že jsi zlý, když děláš totéž co oni?”
„Tak důkladně jsem o tom ještě nepřemýšlel," povídá vlk. „Ale zdá se, že máš pravdu. Je to tak."
„Pak nejsi horši než lidé," usoudil šnek, „ani horši než ostatní zvířata. Já mám třeba rád jahody. To lidé taky nemají rádi a říkají, že jsem špatný, protože jahody snědí raději sami."
Vlk byl docela rozrušen.
„Ty myslíš, že nemají právo říkat, že jsem zlý?"
„Nikdo nemá právo o někom říkat, že je zlý," řekl šnek klidně.
„Ale co mám dělat, aby s tím přestali?”
„Nevim. Proti tomu asi není žádná pomoc," odpověděl šnek smutně, „ale vim, že se brzy má narodit někdo, kdo má rád všechny lidi a chce jim přinést spásu, znám o tom proroctví."
„A kdo to má být?”
„Někdo, na koho už dlouho čekám. Jestli dobře rozumím těm starým proroctvím, tak se brzo narodi pod hvězdou, kterou ještě nevidím. Ale cítím v noze, že už brzy vyjde, a proto jdu, kam mě noha nese. Tomu, koho pod hvězdou najdu, povyprávím o všem těžkém, o bídě celého světa." „Jdu také a budu ho chránit před zlými lidmi,” rozhodl se vlk a běžel napřed.
