5.5. úterý - Čtení k zamyšlení pro děti
2020_5.5.májová děti.pdf (503,6 kB)
Vycházka 6.
Za krásných nedělních odpolední chodívá Martinova rodina na procházku za město Alencon, kde bydlí. Pavla uloží do košíku svačinku s sebou. Maminka váže Terezce do vlasů modrou stužku. "Ty jsi dnes opravdu jako princezna," diví se tatínek. "Neměli bychom jí maminko, dát místo stuhy nějakou zlatou korunku?" "Leda z pampelišek" odpovídá maminka, která své děti nikdy nahlas neobdivuje. "Jen jestli se také bude chovat jako princezna." Terezka slibuje, že bude hodná, bere si s sebou šňůrku korálků, kapesníček a malou peněženku, ve které je její poklad. Její celotýdenní úspory, tři nikláčky. Možná si cestou koupí cukroví, možná si je ušetří a večer hodí do pokladničky, to se ještě neví.
Za městem mají malý dřevěný pavilónek pod divokým vínem, tak akorát na nedělní vycházku se svačinkou. Po cestě k němu je však tolik krásy kolem! Celinka s Terezkou si hrají na louce, Terezka zkoumá modré chrpy. Vždyť ani nebe není tak pěkně modré, myslí si užasle, to má asi Pán Bůh květinky rád... Pak se rozjásá nad vlčím mákem, propánečka ten je krásný, tati jak se jmenuje? Rudý kalíšek hoří na pokraji obilí, teď Terezka ví, že její stuha ve vlasech je velmi chudičká ozdoba proti tomu, jak se vystrojilo pole. A Bůh jí připadá jako dobrá maminka, která zdobí své děti. Svěří se Celině, ale ta se jí směje: "Kdepak Bůh a maminka, vždyť se modlíme, Otče náš, ty popleto a ne Matko naše." Terezce to nevadí, když je Bůh všemohoucí, klidně může být maminkou polí a luk a všeho, ale kousne se do rtu a se sestřičkou se nehádá. Místo toho v kapsičce posune svůj korálek, protože v hádce ustoupila. Kdo uteče, ten vyhraje, říkává maminka.
Ještě si natrhá cestou domů kytičku do vázičky, aby měli i doma kousek úsměvu luk. Na zpáteční cestě uviděli stařenku. Seděla u cesty v příkopu. Také si vyšla odpoledne na sluníčko do luk, ale teď už jí nohy i dech vypovídají službu, tak tu odpočívá. Terezka vidí na babiččině sukni velikou záplatu. "Vidíš?" šťouchne do Celiny. "Ona nemá v neděli sváteční šaty." "Asi má jen tu jednu sukni," Celina se už více vyzná ve světě. "Víš, je chudá, nemá peněz na sváteční šaty." Koupí se nová sukně za tři nikláčky? uvažuje Terezka, měla by se zeptat maminky. Ale nač se dlouho vyptávat, raději hned k činu. Terezka odběhne k příkopu, vysype překvapené stařence obsah své peněženky do klína a pospíchá za ostatními, aby si ničeho nevšimli. Ale ještě ji něco napadne a vrací se k babičce. Položí jí tam i svou kytičku, babička se jistě už ztěžka ohýbá, kdoví, jak dlouho už ve své světničce žádnou kytičku neměla. Však Terezka si natrhá jinou. "Zaplať ti Bůh, děťátko," rozzáří se babička. Terezka je tak rozradostněna, že zapomene posunout korálek na své šňůrce.
OTÁZKA pro děti:
Z čeho všeho se dokázala Terezka radovat toto nedělní odpoledne? Proč si Terezka zapomněla posunout korálek?
Svou odpověď můžeš hned poslat na adresu Favsetin@ado.cz