5.5. úterý - Čtení k zamyšlení pro dospělé

  2020_5.5.májová dospělí.pdf (527,3 kB)

„Myslím na Pána Boha, na život...
Na věčnost,
zkrátka: myslím!.“

Sedmiletá Terezka myslí na věčnost. U tak malého dítěte je to myšlení neobvyklé, které podle jejích slov zaplavovalo její duši štěstím a které nepocházelo z této země. Nechtělo se jí snad žít? Nebo jen tak snila? Celý její další život ukáže, že ho chtěla žít naplno, že se nebála dlouhého života a zápasů, avšak že ho od počátku žila v perspektivě nebe.

My nejsme zvyklí žít svůj život v této perspektivě. Snažíme se žít jako křesťané, ale jsme poznamenáni jakousi deeschatologazací, zapomněli jsme na "eschaton", završení našeho života v Bohu.

Věčnost? Vyvolává pocit nesmírné vzdálenosti a strachu z Božího soudu a zároveň i pocit jakéhosi věčného nudného stereotypu. A my chceme naplno žít tady a teď.

Proto je pro nás často největší hodnotou zdraví nebo úspěch, ono "mít" je pro nás víc než "být". Věčnost je však, slovy Benedikta XVI. něco jako naplněný okamžik života, ve kterém jsme spolu s ostatními v objetí Boží lásky.

Terezie má v sobě už od dětství tuto intuici věčnosti. Podvědomě žije podle slov svatého Pavla, že naše vlast je v nebi, že je naší záhubou, když myslíme jen na to, co je "pozemské" (srov. Flp 3,29). Všechno pomine, jen věčná hodnota lásky, které je vetkaná do života, zůstane – pro tento čas i pro věčnost.

Snažíme se děti chránit před obrazem smrti, o věčnosti s nimi nemluvíme a ospravedlňujeme to často tím, že děti jsou ještě tak vzdálené od věčnosti, že mají všechno před sebou… Náš postoj vychází z toho, že sami věčnost i smrt vytěsňujeme.

Ježíš přišel, aby nás osvobodil od strachu ze smrti (srov. Žid 2,15), ale toto tajemství často neobjevíme a strach z věčnosti, soudu a trestu nás zotročuje dál. Celé evangelium nás však vyzývá, abychom se nebáli žít svůj život v perspektivě nebe.

Vždyť je tu Kristus, on přišel branou smrti a zvítězil nade vším, co nás chce odsoudit. On nás ospravedlňuje, učí nás žít a především náš život spojuje se svým životem. Takto se stává naší cestou do nebe. Jen se mu svěřit!