6.5. středa - Čtení k zamyšlení pro dospělé

2020_6.5.májová dospělí.pdf (524,8 kB)

„Když říkal "Dej mi napít,"
dožadoval se Stvořitel vesmíru
lásky svého ubohého stvoření.
Žíznil po lásce!"

Terezie rozjímá o setkání Pána se Samaritánkou (Jan 4,1-42) a vidí jeden z paradoxů evangelia. Ježíš, on, pramen vody tryskající k věčnému životu, prosí svoje ubohé stvoření o vodu. Žízní, ne však po vodě, ale po lásce člověka, neboť jen láska k Bohu a k lidem dá člověku smysl života. Ale my hledáme smysl života a dokonce i svoji spásu jinde. A tak Terezie vidí i Ježíšovu bolest: jeho zachraňující láska je často člověkem nepochopena a dokonce i odmítána. "Hledáte mne," říká učencům svého národa i nám, "ale ke mně přijít nechcete" (Jan 5,40).

Terezie prožívá hluboko v srdci tuto Ježíšovu žízeň a bolest. Je spojena láskou s Ježíšem a jeho bolest se stává její bolestí. Nestačí jí, že jí samotné se dostane jeho vody života. Vidí lidi okolo sebe" kolik z nich doslova umírá žízní, přitom studnu živé vody mají na dosah.

V Terezii se rodí poslání nejen milovat Ježíše, ale využít až do krajnosti všeho, co jí život přinese, aby byl Ježíš milován v lidech kolem ní. Může tomu být jinak? Může Ježíšův učedník chtít lásku jen pro sebe a nemít ji ke všem lidem? Může milovat jen ty, kteří milují jeho? To dělají i pohané, říká Ježíš.

Terezie vidí Ježíše na kříži, který z posledních sil volá k celému světu: "žízním". Napít mu může dát jen člověk, protože on byl stvořen pro lásku a je schopen na lásku odpovídat.

Hasit Ježíšovu žízeň znamená šířit v tomto světě moc lásky, která ničí zlo v jeho samém kořeni, od člověka k člověku.

Nemůžeme přece od Boha chtít, aby likvidoval zlo ve světě a přitom být jenom diváky. Často se tážeme v různých situacích na Boží vůli, ale je třeba, abychom poznali podstatu Boží vůle a odpovídali na ni.

Řečeno Tereziinými slovy: "Milovat tě a působit, abys byl milován…" Potom možná víc pochopíme, co Bůh po nás chce i v jiných věcech.