7.5.čtvrtek - Čtení k zamyšlení pro děti

2020_7.5.májová děti.pdf (510,3 kB)

Stěhování                                                                                                            8.

Maminka se už neuzdravila.

Umřela a tatínek poslal děvčata hned po pohřbu ke strýci Guérinovi do Lisieux. Strýc Guérin s malou dcerkou Jankou nedočkavě očekávali vlak od Alenconu. Už spatřili Pavlínu, která vystupuje z vlaku ve smutečním závoji, hned za ní Marie, pak Lea a už se objevuje Terezka, kterou strýček chytne do náruče a sundává ze stupátek vlaku a úplně nakonec seskočí ze schůdků Celina. Janka stojí opodál celá zaražena, sestřenky v černých šatech jí připadají vzdálené a nepřístupné. Ale to už strýček vysvětloval děvčatům, že se o ně postará. Teta je nepřišla přivítat, protože někdo musel zůstat pracovat v lékárně, ale moc se na ně těší. A teď uviděl malou Janku, propána, docela na ni zapomněl. Terezko, Celinko, tohle je moje Janička, která se na vás tolik těšila. Terezka tu stojí jako opuštěné vrabče, právě vypadlé z hnízda a něco jako utajovaný pláč se kmitá v dětském obličejíčku. Terezka se ještě nevzpamatovala z událostí posledních dnů a také jí tu chybí tatínek. Poprvé jela vlakem a teď se ocitla mezi neznámými tvářemi. Ale první slza, která jí sklouzne po líčku mizí pod teplými rty Jany Guérinové, která svou nejmladší sestřenku srdečně objala. "Terezko, princezno, tolik jsem se na tebe těšila, viď, že ti tatínek říká princezno? I tebe vítám Celinko. Přijdeš si k nám často hrát?" "Tak děti, půjdeme," řekla Marie.

Byl podzim, vzduchem poletovaly červeně a žlutě zbarvené listy stromů. Pavlína by byla nejraději zamířila rovnou do Houštin, jejich nového domova, ale byly by zarmoutily Guérinovy, kdyby se u nich nezastavily.

Teta je přivítala a brzy se rozpovídaly o běžných věcech ohledně jejich stěhování. Chůva s tatínkem přijedou později. Už jsme myslely, že se chůva s námi nepřestěhuje. "Tomu bych nevěřila," mávla teta rukou, "chůva vás neopustí, vždyť vás všechny vychovala". Přitom se pátravě zadívala na Pavlu, něco nového, nezvykle vážného je v této dívčí tváři.

Druhá dcerka Guerinova - Marietka, která ještě smutek nechápe, si také sestřenky hned oblíbila. Když se teta s děvčaty loučila, slíbila, že se zítra za nimi do jejich nového domu zastaví a pomůže nastěhovat přivezený nábytek.

Jakmile Terezka nový domov uviděla, zalíbil se jí, připadal jí spíš jako zámeček, byla to jednopatrová budova uprostřed velké zahrady. A což teprve, když se vyběhlo na slunnou terasu! Odtud bylo krásně vidět do okolí.

Podzim vystlal cesty v Houštinách nazlátlým listím a pak přišla zima v rozevlátých závojích větrů a s vlečkou dlouhých dešťů. Občas rozevírá bílé dlaně, ve kterých drží pytle mračen naditých bílým peřím. Sněží.... Dny a noci v Houštinách míjejí a pak se slunce protáhne škvírami mračen a zima odchází. Terezka zahlédne první sněženku v koutě zahrady. Kolik zázraků přinášel s sebou každý den! Zahrada se zazelenala a už kvetly prvosenky, fialky, petrklíče...

V novém domově pozvolna zmizel stesk po mamince. Slova o mamince se v ústech dívek podobají polibkům, posílaným po větru vzdálené růži – pro nás jsi nikdy nezvadla, milujeme tě i na dálku smrti – víme, že jsi u Boha a proto netruchlíme.

OTÁZKA pro děti:
Jak se jmenoval nový domov Terezky a ve kterém městě teď bydlí?
Svou odpověď můžeš hned poslat na adresu  Favsetin@ado.cz