Neděle 30. máje - Zázraky Dominika Sávia
Zázraky Dominika Sávia
Dominik zemřel v Mondoniu 9. března roku 1857 a byl pochován pod oltářem hřbitovní kaple. Lidé z vesnice, kteří se u jeho hrobu modlili, brzy zpozorovali, že jejich modlitby byly záhy vyslyšeny.
Také v turínském chlapeckém domově se všem zdálo, že je Dominik mezi nimi stále přítomen, i když způsobem neviditelným. Viditelně však pomáhal svým kamarádům právě tak ochotně, jako za svého života.
Úcta k patnáctiletému světci se šířila nejen mezi Dominikovými krajany, ale jinde, neboť don Bosko ještě za svého života zařídil mnoho chlapeckých a později i dívčích domovů v jiných městech a jiných zemích.
V roce 1906 bylo zahájeno jednání, aby Dominika Sávia církev veřejně uznala za světce. Aby byl někdo prohlášen za blahoslaveného, musí se na jeho přímluvu stát nejméně dva vědecky ověřené zázraky. Další dva se žádají pro prohlášení za svatého. Dlouho byly shromažďovány důkazy všech podivuhodných vyslyšení na jeho přímluvu. Uveďme si čtyři z nich:
1. Sedmiletý Sabatino Albano ze Siana v Itálii v březnu 1927 těžce onemocněl. Lékař konstatoval zánět pobřišnice a komplikaci na ledvinách. Sedmého dne od vypuknutí nemoci nastala otrava krve a oboustranným zánětem plic a s krvácivým prudkým zánětem ledvin. Případ byl zcela beznadějný a to tak, že lékař večer vyplnil ohledací list s tím, že druhý den doplní záznamy. Smrt měla nastat v noci. Bylo 11. hodin v noci. Matka se chytala jen a jen víry jako poslední možnosti. Na radu zbožných lidí z okolí vzývala ctihodného Dominika Sávia. Jeho podobenku postavila na chlapcův noční stolek a pod polštář mu dala Dominikovy ostatky. Hoch nabyl vědomí a ráno se cítil zcela dobře. Přivolaný lékař konstatoval, že všechny nemoci zcela zmizely a nezanechaly na chlapci žádné stopy.
2. Šestnáctiletá schovanka sester Panny Marie Pomocnice Konsuela Morages v Barceloně ve Španělsku 1. března 1936 při hře s míčem upadla na levý bok a když vstala, nemohla pro prudkou bolest pohnout paží. Bohužel jeden její příbuzný si myslel, že má vykloubenou ruku a tři dny jí nevhodně sám dával ruku do pořádku. Bolesti se vystupňovaly k nesnesitelnosti. Tehdy byla dopravena k lékaři, který ji zrentgenoval a zjistil dvojnásobnou zlomeninu v lokti, při čemž úlomky kostí byly vyšinuty z vlastní polohy. Ruka byla ošetřena a dána do sádry. Tehdy sestry vybídly Konsuelu, aby se obrátila o pomoc k Dominiku Sáviovi a poslaly jí jeho ostatky. Konsuela však byla vychována v nevěřícím, prostředí a nevěřila v přímluvu svatých. V noci 22. března měla zvláštní sen. Zdálo se jí, že vidí kardinála Kaliera (toho Dominikova spolužáka, nyní již 10 let mrtvého), jehož obraz visel u sester v hovorně. Kaliero jí řekl: - "Udělej si devítidenní pobožnost k Dominiku Sáviovi a uvidíš. Ujišťuji tě, že příští pátek budeš zdravá a budeš moci hrát bez bolesti na piano. Zůstane ti jen malá jizva na památku." - Konsuela přes smích příbuzných se začala horlivě modlit a modlily se s ní také její spolužačky a sestry. V noci na pátek kolem dvou hodin se pokoušela pohnout rukou, ale marně. Ruka byla silně oteklá až k lopatce. Asi ve čtyři hodiny znovu úpěnlivě prosila Dominika Sávia, aby ji uzdravil. V tom okamžiku měla pocit, že ji ruka přestala bolet, začala s ní hýbat a šlo to bez obtíží ve všech směrech. Rozsvítila si a zjistila, že ruka splaskla a také všechny odřeniny zmizely. Ráno šla na mši svatou, a když se vrátila, klidně hrála na piano. Ruka byla zcela zdravá. Nový rentgenový snímek ukázal, že zlomeniny byly zcela vyhojené.
3. Paní Marie Džanfréda z Malja v Itálii trpěla velkou chudokrevností, která se ještě vystupňovala vnitřním krvácením, takže byla přivedena na pokraj hrobu. Končetiny už byly studené, dech namáhavý, puls už neznatelný. Chirurg navrhl okamžitou operaci jako poslední pokus. Rodina neměla odvahu podrobit ji zbytečné operaci. Tehdy ošetřující lékař sám doporučil, aby se začala modlit k Dominiku Sáviovi. Nejhorlivěji se modlilo šest dětí umírající matky. Toho dne 24. března 1950 byla paní náhle úplně uzdravena a její uzdravení zůstalo trvalé.
4. Paní Antonietta Micelli z Lecce v Itálii byla roku 1949 stižena velkými bolestmi v pravé čelisti, které vystřelovaly do celé hlavy. Po deseti dnech léčení penicilinem bolesti ustoupily. V prosinci téhož roku se objevily znovu a byl zjištěn rozsáhlý zánět dutiny čelistní i čelní. Bolesti, stoupající teploty, úplné uzavření nosního průchodu s nutností dýchat jen ústy, to vše vedlo k rozhodnutí podstoupit operaci. Dne 8. března 1950 ji byla vytažena stolička, aby byl přístup pro operaci. Jak to dopadne? - Manžel šel do města a tam odtud se vrátil s ilustrovaným časopisem, kde byl článek o prohlášení Dominika Sávia blahoslaveným. V rodině to bylo vzato jako signál k modlitbě k němu. Modlila se matka, otec a čtyři děti. Dvacet dní paní nespala, ale tentokrát upadla do hlubokého spánku. Za svítání se náhle probudila. Měla pocit, že se dusí. Něco měla mezi nosem a hltanem. Ta věc se jí dostala do úst a odtud ji vyplivla na prostěradlo. Byl to kus tvrdé hmoty barvy hlíny. Všechny obtíže zmizely. - Časopis ještě ležel na stole. Článek začínal slovy: Bylo to ráno 9. března 1857. Den Dominikovy smrti. - Podívali se na kalendář na zdi. Bylo přesně 9. března 1950.
O všech čtyřech uzdraveních úřední lékařské komise prohlásily, že jsou vědecky nevysvětlitelné. V žádném nešlo o postupné uzdravování, ale o uzdravení okamžité, úplné a trvalé.
Papež Benedikt IV. ho prohlásil za hrdinu ctností, papež Pius XI. 9. 7. 1933 ho prohlásil za ctihodného, papež Pius XII. 5. března 1950 za blahoslaveného a pak 12. června za svatého.
Jeho ostatky byly přeneseny do chrámu Panny Marie Pomocnice v Turíně.
Modlitba: Bože, dal jsi nám ve svatém Dominiku Sáviovi vzor zbožnosti a čistoty, dopřej nám, abychom Ti na jeho přímluvu a podle jeho příkladu byli schopni sloužit s čistým srdcem a tělem. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.