Nemocniční kaple
Nemocniční kaple ve Vsetíně je zasvěcena sv. Růženě z Limy. Byla vybudována v době, kdy byl Vsetín městem s kvetoucím nábytkářským průmyslem. V roce 1911 byla ve městě dostavena veřejná nemocnice a 16. května toho roku přijala první pacienty. 0 výstavbu nemocnice se zasloužil také poslanec Říšské rady a pozdější prezident Československé republiky T. G. Masaryk. Na vlastním postaveni nemocnice měl velké zásluhy především majitel vsetínského velkostatku a továrny na nábytek Theodor Thonet. Odprodal totiž městu pozemky pro novou nemocnici za nižší cenu a mimo to pro provoz nemocnice věnoval část vnitřního zařízení.
Na vybudování kaple však měla zájem především jeho manželka Rosa Thonetová. Právě na její přání pak byla kaple zasvěcena patronce sv. Růženě z Limy.
Kaple byla postavena z toho důvodu, že do nové nemocnice nastoupily jako ošetřovateIky řehoIní sestry sv. Kříže, které byly povolány z kIáštera z Choryně u VaIašského Meziříčí. Kaple měla sloužit v prvé řadě pro jejich potřebu. Bylo však velmi obtížné získat pro její vybudování vsetínské obecní zastupitelstvo, jehož členy tehdy kromě katolíků byli i evangelíci. A proto rozhodnuti Rosy Thonetové, postavit kapli vlastním nákladem, bylo přijato jako vynikající řešeni. Takže majitelem kaple i pozemku byla rodina Thonetova.
Z pozemků, které manželé Thonetovi prodali městu na stavbu nemocnice, by!a vyjmuta plocha o výměře 200 m2 pro stavbu kaple.
Vypracováním projektu pověřila Rosa Thonetová stavitele Thonetovy firmy architekta Huberta Fleischmanna. Ten projektoval kapli v neorománském stylu, čímž se její vzhled poněkud lišil od původní secesní budovy tzv. staré nemocnice, kterou projektoval známý vsetínský stavitel Michal Urbánek. Ačkoliv byl Hubert Fleischmann pověřen výkonem stavebního dozoru při stavbě nemocnice a mohl se přidržet Urbánkova návrhu, přesto si zvolil vlastní cestu. Samotná stavba kaple probíhala velmi rychle. Povolení ke stavbě pro Rosu Thonetovou bylo vydáno 22. května 1911 a již 31. srpna téhož roku bylo vydáno povolení k jejímu užívání. Po dokončení stavby věnovala Rosa Thonetová kapli s pozemkem včetně vnitřního zařízení římskokatolickému farnímu kostelu Panny Marie Nanebevzaté ve Vsetíně. Na udržování kaple založil Theodor Thonet fond s počátečním vkladem 1.000 korun; správcem tohoto fondu se stal katolický výbor.
V sobotu 7. října 1911 přijel do Vsetína olomoucký pomocný biskup Dr. Karel Wisnar, který ve vsetínském kostele posvětil pro novou kapli zvon jménem sv. Augustin. Druhého dne, v neděli 8. října, byla posvěcena také kaple. Kromě světícího biskupa se slavnosti, která se konala venku před kaplí, zúčastnili místní duchovní – děkan P. Augustin Žádník, P. Jindřich Valouch, P. Josef Svrčina, P. Ferdinand Matůšů a P. Augustin Janíček, dále starosta města Josef Černocký, stavitel kaple Hubert Fleischmann a samozřejmě rodina Thonetova. Celá slavnost skončila při společném obědě na zámku Thonetů.
Náklady na stavbu kaple a její vnitřní vybavení činily v té době 35.000 korun; celou tuto částku darovala paní Rosa Thonetová. Na návrhu vnitřního zařízení má zásluhu Josef Steindl, profesor odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Zvláště cenný je obraz patronky kaple sv. Růženy, namalovaný na skle za oltářem, dále bohatě vyřezávaný oltář (který dnes najdeme v katolickém kostele v Růžďce) a terakotové reliéfy křížové cesty, jež zdobí stěnu kaple. Profesor Josef Steindl navrhl rovněž malbu interiéru, lavice a ostatní výzdobu. Kapli bylo možno také vytápět. Podle odhadu se v prostoru kaple mohlo shromáždit až 120 osob.
Od podzimu r. 1911 sloužila tedy kaple svému účelu. Především řeholním sestrám, ale také pacientům – pokud to dovoloval léčebný režim, dále ostatnímu nemocničnímu personálu i veřejnosti. První mše sv. po vysvěcení kaple se konala 9. listopadu 1911 a sloužil ji děkan P. Augustin Žádník. Zpočátku nebývala v kapli mše sv. každý den. Celebrovali ji kněží z farního kostela. Začátkem prosince však přišel na Vsetín důchodce, P. Karel Černocký, a od té doby měly sestry mši sv. denně. Krátce před Vánocemi, 17. prosince 1911, posvětil P. Augustin Žádník v kapli dokončenou křížovou cestu.
Nemocniční kaple sloužila i ke křtům novorozeňat a dne 1. června 1928 z ní byl vypraven pohřeb MUDr. Josefa Gregora, primáře vsetínské nemocnice. Za 2. světové války poskytla kaple další, velmi cennou službu – primáři MUDr. Adamíkovi a MUDr. Částkovi se podařilo narychlo v kapli ukrýt speciální přístroje z ušního, nosního a krčního oddělení a to krátce předtím, než objekty nemocnice zabrala německá armáda.
Po válce mohla kaple sloužit zase svému původnímu účelu. Avšak ne nadlouho. Dne 29. června 1956 byly sestry sv. Kříže donuceny odejít z nemocnice a byly převezeny do Fryštáku. Poté byla kaple uzavřena a použita pro nemocniční účely – stal se z ní sklad Civilní obrany. Krátce předtím se tamnímu zahradníkovi panu Antonínu Měrkovi z Hovězí (provozoval na Hovězí malé zahradnictví, ale po jeho znárodnění přijal práci zahradníka ve vsetínské nemocnici, kde úzce spolupracoval s řádovými sestrami i tehdejším primářem UNK, MUDr. Františkem Adamíkem) podařilo zabednit a zabezpečit terakotovou křížovou cestu, která byla zabudována ve zdi a nedala se z kaple vynést, tak jako ostatní vzácné předměty. Ty se většinou podařilo včas odnést a ukrýt – např. sochy Božského Srdce Páně a Panny Marie byly svěřeny paní Andělce Makyčové apod.) Díky tomu se křížová cesta zachovala dodnes.
Po listopadu 1989 byla kaple vrácena zpět do vlastnictví římskokatolické církve. Po celou dobu, kdy kaple sloužila jako sklad CO, však nebyla prováděna žádná údržba objektu. Proto ihned po navrácení musela být zahájena značně nákladná oprava. Z peněžních sbírek vsetínských katolíků i věřících jiných církví a okolních farností byla provedena generální oprava střechy, nová venkovní fasáda a byla pořízena nová elektroinstalace. Vnitřek kaple byl upraven podle návrhu pana architekta Tomáše Černockého. Byla položena mramorová dlažba, zvýšen a prodloužen presbytář, byl pořízen nový svatostánek, dřevěný obětní stůl i ambon a nové lavice.
Po této nákladné rekonstrukci byla kaple v neděli 16. prosince 1990 znovu otevřena a posvěcena světícím biskupem Janem Graubnerem.
V současnosti je kaple denně otevřena a slouží především k osobní modlitbě. Pravidelně jednou v týdnu je zde sloužena mše sv. a také je možnost přijetí svátosti smíření. Občas se zde konají také evangelické bohoslužby slova.
MŠE SVATÉ ve farnosti viz ohlášky a úmysly.
Mimo nouzový stav a jiná omezení bývá kaple denně otevřena a slouží především k osobní modlitbě. Pravidelně ve středu v 16:30 hodin jsou zde slouženy mše sv. a je také možnost přijetí svátosti smíření.
Každou středu se modlíme v 15:30 růženec a korunku k Božímu milosrdenství za nemocné a umírající, za zdravotníky a personál nemocnice, za úctu k životu od početí až po přirozenou smrt.